Chapter Text
Noc padala na město společně s lehkým sněhovým popraškem, zatím tak lehkým, že mu většina obyvatel nevěnovala příliš pozornosti. Brno posledních několik zim v tomhle měsíci přitahovalo spíš deště, případně bylo obaleno námrazou a zmrazky. Někdy to vypadalo, že za tím stojí nespokojení zástupci tří městských toků či přehrada na Svratce.
Krom sněhu to neměla ve městě jednoduché ani tma, obzvláště centrum se pyšnilo výlohami, které místy připomínaly dětské kolotoče z obchodního centra. Ještě to ovšem nebyla prosincová záplava světýlek, která se snažila dohnat nedostatek slunečních paprsků.
Obi-Wan Kenobi postával zachumlaný v tmavohnědém vlněném kabátu s rezavě hnědou šálou a očima popoháněl blížící se trolejbus. Spoj pro jednou nebyl nacpaný tím stylem, že jeden stál jen na jedné noze a to pomalu ne té svojí. Tohle se stávalo většinou ráno, když spěchal na univerzitu, a dost často večer při cestě domů.
Obi-Wan jistým krokem stoupal do kopce, v hlavě pořád myšlenky na debatu se studenty na přednášce. Cítil uspokojení z práce nejen s materiály, ale i z práce se samotnými studenty, kteří zvládali obhájit své názory a přicházet s novými pohledy na probíraná témata. Popravdě se i těšil na hodnocení seminárních prací téhle skupiny. Jistě, pár studentů bude nejspíš potřebovat lepší práci se zdroji, nebo případně ukázat, jaký citační manager používat. Se stoupáním přibývalo sněhu. Lehký poprašek pomalu zůstával nejen na střechách a autech, ale držel se i na chodníku. Pořád se to ani trochu neblížilo tomu, co znal ze svého rodiště. Obec to možná byla z venku malebná a opravená, ale zásluhou až otrocké dřiny a rigidní poslušnosti k autoritám.Přehnaná fyzická práce nebylo to jediné, co zanechal za sebou. Dál myšlenky nenechal plynout, tohle už měl v sobě vyřešené, a i dnešní den zasvětil práci, aby tohle nemusel řešit někdo další tak dlouho.
V domě se na chodbě na domovní nástěnce podíval na rozpis služeb. Nepřekvapivě na něj tenhle týden vycházela služba. Uklidil pracovní materiály do skříně, vytáhl starší pracovní boty a rukavice a dal se do toho. Na pár milimetrů sněhu stačilo rýžové koště, chodník před domem ještě město neobšťastnilo dávkou soli se štěrkem. Chvilku se opřel a pozoroval městská světýlka dole v údolí. Nepříliš namáhavá fyzická práce společně s pocitem uspokojení z bádání na univerzitě mu připomněla, jak moc je rád za všechnu tu tvrdou dřinu, aby se mohl takhle v klidu kochat.
Druhý den město zahalila naducaná sněhová mračna a z bílé romantiky se stával otravný blátivý sajrajt, hlavně u obrubníků, a přibylo komplikací v dopravě.
Obi-Wan se vracel domů z mimořádně otravné pracovní porady, navíc musel vyjít dvě zastávky do kopce, protože se trolejbus prostě v půlce kopce zasekl. S menším nadšením se převlékl do pracovního a na mokrý sníh vytáhl z kotelny postarší hráblo.
Ukázalo se, že není jediný odpovědný občan uklízející sníh. Jeho, nejspíš nový soused z vedlejšího vchodu, v pracovní bundě s logem hasičského záchranného sboru taktéž pracoval. Soused nevypadal špatně na pohled a neměl problém se nechat pozvat na pití, takže se ukázalo, že sněhová nadílka hodí jako možnost k seznámení.
Jaster Mereel usmál se. Ochota s jakou se pustil neznámý muž z sousedství do práce a nejspíš i schopnost si hned nenatáhnout záda u odhazování sněhu lopatou ho zaujala.
„Nechce si u mě dát něco na zahřátí? Dělám skvělou masálu,“ překvapil ho druhý muž otázkou.
Trochu se zarazil, tohle slovo míval spojené se zimním holčičím pitím, ale sám nikdy nic takového nezkoušel. Nejspíš mu to bude jedno dokud to bude horké a v dostatečném množství.
„Jasně. Rád si něco horkého dám. Mé jméno je Jester Mereel a smím vědět vaše velectěné jméno?”
„Jmenuji se Obi-Wan Kenobi,“ představil se tázaný.
Zapadli do Obi-Wanova příjemně vyhřátého bytu, mokré svršky rozvěsili mezi topení a sušák.
Obi-Wan se trochu zarazil s dotazem na mléko a dal vařit litr vody do hrnce, nachystal koření, čaj, cukr. Nápoj připravoval mlčky v jakémsi soustředění až vytržení. Do vařící vody přišel čaj, pak koření a nakonec mléko, dokud směs téměř nevzkypěla. Přecedil to do konvice s dávkou cukru a nakonec přidal do hrnků špetku chilli prášku. Jaster se napil, tohle byla rozhodně odměna za venkovní práci. Bylo to až kouzelné.
Příjemně mlčeli a Jester mohl hodit za hlavu posledních pár dní. Ve svém věku a služebním postavení už nečekal, že ho čekají mraky výjezdů k nebezpečným situacím. Většinu papírování zvládal v poklidu, komunální politika, které se původně bál, se taky dala nějak řešit, ale co za konflikty zvládali vyrobit jeho podřízení při pobytu na stanici ho, nepřestávalo udivovat. Nakonec hodil poznámku, že si občas připadá, že řeší konflikty jako na prvním stupni základní školy, a to jinak má pod sebou velmi schopné lidi, kteří denně zachraňují životy.
V malé kuchyni se opět rozhostilo ticho, oknem bez záclon byla vidět světla města jen jako malé žluté tečky. Sníh se dekorativně držel na okolních střechách. Jeho hostitel vytáhl nakonec i nenačatou láhev medoviny.
Obi-Wan tu medovinu asi neměl vytahovat. Jenže tak nějak neměl nic lepšího, co by mohl ještě nabídnout návštěvě a nechtěl sedět na sucho. Byl to dárek od jednoho absolventa po úspěšném získání titulu. Nebylo to nějaké nadržování, jen ho řádně nasměroval na služby pro studenty a podpořil ho ve spolupráci se studentskou poradnou.
Jemně se vzájemně okukovali už po sundání vlhkých svršků a Jester pracující jako hasičský velitel byl dost v kondici a vypadal, že je nohama pevně na zemi. Naklonil se po další pohárek s pitím, druhý se naklonil taky a jemně do sebe drnkli. Pak Jester převzal iniciativu, takže ho energicky políbil. Pak následoval druhý polibek s lehkým zapojením jazyků.
Vzhledem k pozdní hodině a brzkému rannímu vstávání druhý den Jester odešel do svého bytu a z nějakého pohnutí prohlásil na odchodu, že ta masála v nějaké ostřejší variantě s víc zázvorem či chilli by asi chutnala i mužům v jeho stanici naproti Lužáneckému parku.
Další den si počasí nemohlo vybrat, co s tím sněhem bude, takže vyšší části města zůstaly bílé a centrum si užívalo štěrku se solí. Úplně výborný terén na převážení várnice s horkým čajem. Naštěstí to z čajovny nebylo daleko a Obi-Wan s kamarádem, který pracoval v čajovně, zvládli celou várnici bez nehody donést až k vratům hasičské stanice.
Jester byl nakonec rád, že si natočil z várnice svůj maxi hrnek na kafe, protože ochutnat chtěla skoro celá posádka stanice. Kdo nemohl ze stanoviště, tomu to donesli. Celá občerstvovací přestávka netrvala dlouho, ovšem ten příjemný pocit, že ten druhý chápe jeho pracovní povinnosti, zůstal až do večera.
O dva dny později v Jesterově bytě oba dva po pí jeli svařené víno. Venku lehce padaly vločky sněhu na střechy domů a všude klid a mír. Ani jeden z mužů neměl potřebu něco řešit a popíjení si prokládali polibky.