KRVAVÝ, CHLÍPNÝ A UBOHÝ | CZ Translation

by lucie_do_haje

Chapter 21: Kapitola 21 - Epilog

LISTOPAD–PROSINEC 2003

 

SÍDLO GOYLOVÝCH ZNIČENO POŽÁREM

PROMINENTNÍ REVAVILISTÉ NEZVĚSTNÍ: Křesla ve Starostolci zejí práznotou

MUDLOVSKÉ NÁMOŘNÍ PIRÁTSTVÍ NA VZESTUPU: Co BYSTE měli vědět

USMÍŘENÍ???: Draco a Hermiona v dobrém na svatbě v Parkbottomu

MALFOYŮV EFEKT: Počet žádostí o ministerské párování prudce stoupá

 

Hermiona vzhlédla, když Harry zavřel dveře její kanceláře. Kravatu měl povolenou, rukávy vyhrnuté po lokty. Přešel k jejímu stolu a hodil na něj ranní vydání Věštce. Pohlédla na něj automaticky, zatímco si Harry sedal do křesla pro hosty s klidným, soustředěným výrazem.

„Tak dobře, Hermiono.“ Naklonil hlavu a zkřížil ruce. „Co se tu doopravdy děje?“

Hermiona se zhluboka nadechla a připravila se říct pravdu

 

× × ×

 

Lucius měl semknuté rty a ve tváři kyselý výraz. „Alastair Avery byl můj přítel.“

„A teď je mrtvý,“ řekl Draco. „Vzal jsem si k srdci tvou radu ohledně paní Malfoyové.“

„Říkal jsem ti, abys pro ni udělal něco hezkého.“

„A to jsem udělal – poslechl jsem i tvou druhou radu, tedy odstranit její opozici. Avery stál paní Malfoyové v cestě. Dům Malfoyů má přednost.“

Lucius se zhluboka nadechl, zvedl bradu. Vydechl, ale nevypadal nespokojeně. „Dům Malfoyů má přednost,“ souhlasil. Jeho oči sklouzly po Dracově tváři. „Tvoje matka mi pověděla o tom zámečku a o tvé ženě.“

Draco čekal s neutrálním výrazem.

Lucius pohlédl na stůl, na Dracovu ruku, a když znovu vzhlédl, neprojevilo se v něm nic víc než obvyklá zdrženlivost. „Je to hodná holka,“ řekl stručně, rozhodně. „Musíš se o ni starat.“

„Starám se o ni,“ odvětil Draco. „A nesnáší, když jí někdo říká hodná holka.“

Lucius se zasmál. „Samozřejmě, že ano.“

 

× × ×

 

Ozvalo se tiché lup a Draco vzhlédl od účetní knihy. Byl to domácí skřítek ze zahrady, který měl zálibu v lovu.

„Cizinec u brány,“ oznámil a třel si ruce. Póza, pomyslel si Draco. Viděl ho srazit k zemi jelena. Ale pozemky sídla teď moc návštěv nepřijímaly. Z odboru bystrozorů přicházeli přímo krbem.

Draco popadl dalekohled z psacího stolu a přešel k oknu. Otevřel křídlo, studený vzduch ho udeřil do tváře, a vyklonil se, aby měl lepší výhled – ano, stál tam. Jeden z Averyho lidí.

„Díky, Pime,“ řekl Draco. „Odtud to převezmu.“

Tiché lup a Draco zůstal sám.

Draco se na okamžik zastavil a zvažoval to. Tak okatý pokus o vraždu, že by sám nakráčel do pasti?

No, to se uvidí.

Mohl se přemístit, ale místo toho vykročil po cestě k bráně, černý plášť za ním vlál, v ruce po boku držel neregistrovanou hůlku. Sídlo se tyčilo za ním – bylo postavené, aby budilo respekt, a Draco mu dovolil plnit ten účel, zatímco sledoval chlapce naproti. Mohlo mu být sedmnáct, byl svalnatý, menší než Draco.

Chlapec zůstal stát, i když se mu ruka lehce třásla.

„Pane Malfoyi,“ řekl, když se Draco zastavil před bránou, a Draco poznal podle jeho postoje, že je připraven se ponížit.

„Proč jsi u mého domu?“ zeptal se chladně.

„Pane Malfoyi –“ vyhrkl chlapec a narovnal se. „Kdybyste mě jen vyslechl –“

„Nechci nikoho jako ty v sídle paní Malfoyové, nemáš tu co dělat,“ přerušil ho Draco. „Můžeš se mnou mluvit zítra v tuto dobu v sídle Nottových – nebo vůbec.“

Chlapcovy oči se rozšířily, ale ztuhle přikývl. „Budu tam. Děkuji, pane Malfoyi –“

„Vypadni,“ řekl Draco.

„Ano, pane.“ A zmizel s posledním prosebným pohledem.

 

× × ×

 

„Nemůžu uvěřit, že jsi mi to neřekla,“ řekl Ron.

„Věřil bys mi, kdybych ti to řekla dřív, než to opravdu udělal?“ opáčila Hermiona. V duchu férové výměny si o tom povídali v Děravém kotli, před sebou skoro netknuté máslové ležáky. Harry si s Ronem promluvil první.

Ron zkřížil ruce a opřel se. Pohlédl na ni, tvář měl neústupnou. „Ne,“ řekl nakonec.

„Snažila jsem se ti říct, že tomu nesmyslu nevěří, ale tys mi nevěřil –“

„Nevěřil jsem jemu –“

„A proto jsem ti to neřekla –“

„Dobře,“ vložil se Harry, „teď už se točíme v kruhu.“

Ron si povzdechl a naklonil hlavu. Vypadal unaveně. Po chvíli řekl: „Pořád jsem naštvaný.“

„A tvoje pocity jsou oprávněné, Rone,“ odpověděla Hermiona důstojně.

Ron na ni chvíli hleděl. Pak odfrkl. „Teď se mnou manipuluješ,“ poznamenal.

Hermiona pokrčila rameny a udělala grimasu.

„Dobře,“ řekl Ron, ale koutky úst se mu chvěly, když se rozhlížel po hospodě. Pak se mu oči pomalu přimhouřili. „Počkej chvíli.“ Zadíval se na Hermionu, naklonil se dopředu. „Počkej. Okamžik. Když jsi řekla, že George dělá věci, které bych já nedělal –“

Hermiona se na něj usmála křečovitým, provinilým úsměvem.

„Ten samolibej hajzl –“ Ron zavrtěl hlavou. Hlas se mu zvedl o oktávu. „Vsadím se, že teď čeká, že to za něj zase zameteme pod koberec! Že jo?“

„No…“ Harry teď dělal ten stejný obličej. Pohlédl z jednoho na druhého. „My to opravdu zameteme pod koberec.“

„O to nejde!“ vyštěkl Ron. „Zatracenej George.“

Hermionina tvář byla dokonale neutrální. Až moc.

„Dobře, kdo další?“ zeptal se Ron.

„Bill.“

Podíval se na ni. Pak pokrčil rameny, nebo spíš něco na ten způsob. „Jo, Bill stejně nikdy nikomu nic neřekne. Dobře.“ Odmlčel se. Letmý pohled. „Předpokládám, že Charlie to ví taky.“

„Předpokládám,“ řekla Hermiona.

„Parta kreténů,“ zabručel Ron a potřásl hlavou. Ale zvedl půllitr.

„Když už mluvíme o zametání věcí pod koberec,“ řekla Hermiona pomalu. Podívala se na Harryho. „Sídlo Goylových?“

Harry se zašklebil. „Pastorek z toho není nadšený. Získáváme magické podpisy spousty lidí, kteří podle záznamů neměli být vůbec v zemi – a oficiálně ani nebyli. To, že tu byli a my jsme o tom nevěděli, na něj vrhá špatné světlo. Spousta věcí vypadá špatně.“

„Takže –“

„Takže se spousta věcí zametá pod koberec.“

 

× × ×

 

„Tak jdeme na to!“ řekl Theo a postrčil chlapce dovnitř. Draco viděl, jak se mu v nevytopené místnosti sráží dech.

Chlapec se rychle vzpamatoval – slušný bojovník, vybavil si Draco. Očima těkal po místnosti, vnímal všechno – Draca, sedícího za psacím stolem otce Thea v pracovně mrtvého muže, kterou stále sužovala kletba. Knihy na policích hnily, po tapetách se šířila plíseň.

„Sedni,“ řekl Draco.

Chlapec se rychle posadil a nervózně se ošil na rozedraném čalounění židle.

„Mluv,“ pronesl Draco.

„Pane Malfoyi.“ Ohlédl se přes rameno, kde nad ním na zašlém koberci čněl Theo. „Pane Notte.“ Rychle se otočil zpět. „Jsem Eoin Barry. Můj otec je John. Jsme Averyho chudí příbuzní –“

Bylo vidět, že ho ta slova něco stojí, ale nedalo se to popřít. Oblečení měl přijatelné, avšak obnošené. Nenosil žádné šperky, ani rodinný prsten.

„Otec mě poslal k Averymu. Očekává se, že se vypracuju – a jsem ochotný to udělat!“

Vypadal otřeseně při představě, že to mohlo vyznít jinak, ale Draco si všiml i jemného náznaku odporu. Byl postaven k úkolu, který nebyl zcela jeho vlastní.

„Jenže já si nejsem jistý… já…“ A pak ze sebe vyhrkl: „Vy jste ženatý s mudlovskou šmejdkou –“

„O tom vím,“ protáhl Draco, oči chladné a bez výrazu.

Chlapec rychle přikývl, hlavu skloněnou, jako by čekal ránu. „Ano, samozřejmě, pane. Chtěl jsem jen říct, že jste možná víc… víc… otevřený…“ Očima krátce pohlédl na Draca. Zhluboka se nadechl. „Viděl jsem vaši fotku s paní Malfoyovou v novinách…“

Draco pozvedl obočí.

„A vypadalo to, že –“

„Varuju tě, abys moc nepřemýšlel o manželkách jiných mužů,“ vyštěkl Draco. Naklonil se dopředu, oči se mu zúžily. „Brzy pochopíš, že je bezpečnější o nich vůbec nemluvit.“

„Samozřejmě! Samozřejmě, pane! Nejhlubší omluva, pane. Nevím, co to do mě vjelo. Nikdy bych – nemyslel jsem to tak – už nikdy nepromluvím o paní Malfoyové –“

„Právě jsi to udělal,“ zavrčel Draco.

„Pane!“ Chlapec vrtěl hlavou, až se mu třásly vlasy. „Ne, pane, já – já – já jsem to nemyslel –“

Draco pohlédl na Thea, který se evidentně dusil smíchem, ruce zkřížené, prsty přitisknuté k ústům. Theo odklonil ruku. „Barry!“ štěkl. „Vzchop se!“

„Pane!“

Dracovi škubl koutek úst, ale rychle se ovládl. Naklonil se zpět, když se chlapec ztěžka narovnal.

„Nikdy bych si nedovolil, pane. Chtěl jsem jen říct, že –“ Chlapec se zhluboka nadechl. „Nejsem si jistý, že věřím v čistotu krve, a myslel jsem, že možná ani vy ne.“ Zůstal sedět zcela strnule, zjevně připravený na cokoli.

Draco pozvedl obočí. „Dobrá,“ řekl unaveně. „Pro koho špehuješ?“

Chlapec zalapal po dechu. „Pane, já nejsem –“

Draco střelil pohledem po Theovi a ten chlapce plácnul přes zátylek.

Chlapec sebou trhl, ale nevydal ani hlásku. Zjevně naučený poslouchat.

„Pane, nelžu! Jsme to jen já a– a pár dalších! Mluvím i za ně!“

„Opravdu?“ zeptal se Draco a pohlédl na Thea. Ten měl obočí povytažené.

Theo se naklonil nad chlapce zezadu, ruce položil na opěrky židle a Barryho tak sevřel do klece svých dlouhých paží. Obličej měl těsně u jeho. Na okamžik se odmlčel. „Kteří další?“ zašeptal.

„Ach!“ vyhrkl chlapec a začal chrlit jména.

Draco si je dokázal představit. Pár těch, co postávali na okrajích schůzek, kteří chodili do tanečního sálu na souboje, aniž by dělali kraviny. Byli chudší, cílevědomější, vyděšení, ale smíření s tím, že budou muset dělat nepříjemné věci. Dracovi kdysi připadalo snadné věřit v čistotu krve – opravdu se cítil být lepší než tolik lidí a bez odporu přijal, že je výjimečný kvůli své krvi, ne rozmazlený kvůli svému zlatu. Tito chlapci zlato neměli – a viděli jasněji, že ti, kteří ho mají, jsou plní keců.

„A vy všichni chcete… práci? Co po mně vlastně chcete?“

„Já – můj otec doufal, že u Averyho najdu mentora. Já – nebylo to pro mě to pravé. Ale vy, pane, vy vypadáte, že víte, co děláte. Že přemýšlíte po svém –“

Draco odfrkl. Přemýšlel jako každý patnáctiletý kluk z Bradavic: dělal si srandu a snil o své čarodějce a jejím rozkroku.

„A já i ostatní – byli bychom vděční za jakoukoli příležitost, kterou byste nám mohl dát. Jsme pilní. Rychle se učíme. Můžeme být užiteční.“

Draco se podíval na Thea. Ten se narovnal a pokrčil rameny. Chtěl Draco vlastní dětské vojáky? Nebyl si jistý, že ano. Ale nechtěl, aby ho za rok jeden z nich zabil, až si najdou jiné pány. A nechtěl je za rok zabíjet sám, až bude pomáhat likvidovat další hnízdo revivilistů.

„Dobře, dost. Promluvím se svými obchodními správci. Dostanete práci.“ Malfoy a. s. měla rozsáhlé majetky. Někdo vždycky potřeboval úředníka do kanceláře. „A výměnou –“

Chlapec se narovnal, čelist napjatou.

„Chci od každého z vás týdenní hlášení.“

Chlapec vyčkával.

Draco taky.

„O čem, pane?“ zeptal se nakonec.

„O všem,“ řekl Draco. „Jak dobře je společnost řízená. Kdo krade. Jaké slyšíš drby. Jaké trendy pozoruješ. Kdo tě oslovuje mimo práci. Očekávám, že brzy postoupíš výš, abys mi mohl přinášet lepší informace. Nic si nevymýšlej.“

Chlapec přikývl, očividně se mu ulevilo. Tohle zvládne. Draco si ho chvíli prohlížel. Dá tomu čas, zjistí, kterým z těch chlapců může věřit, kdo chápe hodnotu informací a výhod, a jak obojí získat. Pokud se osvědčí, přesune je do ministerstva nebo do firem, které patřily opozici jeho ženy.

„Kde teď bydlíš?“ zeptal se Draco.

Chlapec zahanbeně sklopil oči. „Eh, byli jsme v sídle Averyových. Po Potterových raziích spíme pod širákem –“

Opravdu neměli peníze? Žádnou mzdu ani podporu od Averyho, kterou by si schovali? „Proč ses nevrátil domů?“ zeptal se Draco.

Chlapcova tvář ztvrdla. „Mého otce by můj nedostatek ctižádosti neohromil.“

Draco si povzdechl a s Theem si vyměnili pohled.

„Kdybychom mohli aspoň zůstat na pozemcích –“

Draco by tomu parchantovi mohl zaplatit hotel, kdyby chtěl, ale byl ostražitý vůči tomu, jak je ten kluk ubohý. Mohl to být hlídač, co má za úkol vyvolat Dracův komplex zachránce, aby se dostal blízko a bodl ho do zad? Draco nebyl hrdina. Nechal chlapce, ať se osvědčí. Sledoval, jak se Theo posadil na roh stolu.

Theo si chlapce změřil pohledem. „Umíš kouřit péra, Barry?“

Chlapec polkl, oči zvětšené. „Ano, pane?“ Oči mu přeskakovaly mezi Theem a Dracem, čekal další fázi pohovoru.

„Tak si nemysli, že se tak dostaneš do mé postele,“ řekl Theo, obličej bez výrazu. „Můžete spát v hostinském křídle. Není to bezpečné a skřítci jsou propuštění a nepřátelští – budete s nimi muset vyjednávat o tom, zda se o vás postarají. Můžete tam zůstat, dokud přežijete, nebo dokud nenajdete lepší ubytování. Když mi něco ukradnete nebo mě udáte, popravím vás a spálím vaše tělo na pozemcích.“

Chlapec upřeně hleděl na Thea. Theo na něj hleděl zpět. Pak Barry řekl: „Přijímám vaše podmínky, pane Notte.“

Draco a Theo se na sebe podívali.

Theo se k chlapci otočil s širokým úsměvem. „Skvělé.“

 

× × ×

 

Jeho žena přimhouřila oči. Stáli v šatně, jeho ruce na jejím pase. „Tvá představa o nápravě mladých stoupenců čistoty krve je udělat z nich partu malých špionů z Baker Street?“

„Znám ten odkaz,“ řekl Draco a rozepnul jí zip na sukni, „a co je špatného na mém vlastním špionážním systému? Špehují jen moje firmy.“

„Zatím,“ poznamenala. Vyzula se z podpatků a Draco se spokojeně usmál, když byl zase vyšší.

„Zatím,“ zopakoval potěšeně, že mu rozumí. „Dělám Nottovi laskavost –“

„Laskavost? Tím, že jsi mu do domu nastrkal kluky, kterým nevěříš, do pasti na smrt?“

Draco jí stáhl sukni z boků. „Skřítci budou šťastnější, když budou mít víc panenek v domečku. Třeba Nottovo sídlo konečně dá dohromady. A mezitím můžu kluky nutit hrát se mnou tři na tři ve famfrpálu. Chybí mi famfrpál.“

„Jsi směšný,“ řekla, když si ji přitáhl blíž a sklouzl rukou pod kalhotky, aby ji chytil za zadek. „Proč prostě Theo nemůže najmout –“

„Pššt!“ zarazil ji pohledem a ztišil hlas do šeptu. „Urazila bys skřítky. Sídla patří jim. Nott musí počkat, až si ho ti jeho zase oblíbí.“ Tolik let strávila na odboru pro dohled nad kouzelnými tvory a pořád nechápala, jak skřítci přemýšlejí. „Ty jsi ta směšná.“

Kousl se do rtu, když ji stiskl za zadek.

Trhla sebou, přitiskla se k němu a on se teď usmíval. Byl tvrdý – pomiluje ji ještě před večeří. „Vím, že Narcissa má teď své dámy z karetního klubu, co ti nosí informace. Musím držet krok.“

„To je jen trochu klepů – mám ráda co nejvíc informací,“ řekla a přitiskla se k němu.

„Já vím, miláčku.“ Usmíval se, když ji políbil a pevně si ji přitáhl. „Řekni mi, že mě miluješ,“ zašeptal.

„Miluju tě,“ odpověděla. Říkala to pokaždé.

 

× × ×

 

Krb se zazelenal a Pansy vstoupila do Dracovy tlumeně osvětlené pracovny, kde spatřila známý pohled na Draca za jeho stolem. Theo rozvalený na pohovce u krbu a na klíně mu předl chumel rezavé srsti.

„Nazdar, lotři,“ řekla Pansy a oprášila si z ramen saze. „Tak co jsem propásla během líbánek?“

Draco vzhlédl od stolu. „Jsi pořád zadobře s paní Burkesovou? Potřebujeme ovlivnit jmenování do Starostolce. Doplňují prázdná křesla.“

 

× × ×

 

Draco seděl před čajem, kterého se ani nenamáhal napít, u malého stolku v Obrtlé ulici spolu s Rowlem a Traversem. Čajovna byla zakouřená, v místnosti bylo příliš teplo a vzduch páchl potem, i když byli všichni stále zabalení do kabátů proti venkovní zimě.

„To s Averym je šokující,“ řekl Rowle. „Velká rána pro celé hnutí.“

„Slyšel jsem, že ty lodě byly jatka,“ dodal Travers. „Řád všechny pozabíjel.“

„A kdo tedy přežil, aby mohl říct, že to byl Řád?“ namítl Rowle.

Draco měl co dělat, aby neobrátil oči v sloup.

„Posádka?“ zkusil Travers.

„Podstatné je, pánové,“ přerušil je Draco, dřív než se někdo zeptá, jestli ty lodě náhodou nepatřily jemu, „že budeme muset všechno znovu vybudovat. Těžko mohli být na těch lodích úplně všichni, kdo byli mimo zemi. A my jsme pořád tady. Kdo to teď povede?“

„Já bych rád,“ řekl Rowle, „ale moji rodiče už jsou v letech a potřebují spoustu pomoci s majetkem. A mám malé děti. Dají zabrat –“

„Opravdu?“ ušklíbl se Draco jen proto, aby byl protivný.

„Yaxley se snaží něco rozjet z Azkabanu,“ ozval se Travers. „Měl bys promluvit se svým otcem. A ve Francii je skupina, co hledá investory –“

„Nikdy jsem o nich neslyšel. Proč bych měl rozdávat zlato, když zatím nic nedokázali?“ odfrkl Draco.

„Ne, myslím to vážně, jsou solidní,“ trval na svém Travers.

„No, když jsou solidní,“ řekl Draco. „Někteří z nás zrovna nemají plné ruce práce s hlídáním dětí –“

Ten znechucený pohled, na který čekal od Rowleho –

„Mám dostatek prostředků a jsem připraven investovat, pokud je to skutečné,“ uzavřel Draco. „Pošlete mi vážné nabídky.“

 

× × ×

 

V sídle uspořádali malou vánoční oslavu. Přišli Neville, Pansy a Padma. Harry s Ginny se také ukázali. Charlie, Theo a George odpálili příliš mnoho ohňostrojů, zatímco je Angelina okřikovala. Skřítci naservírovali jídla, že by to stačilo na hostinu pro armádu.

Hermiona přiměla Draca, aby jí slíbil, že jí k Vánocům nekoupí žádný podnik, budovu ani pozemek. Dala mu pero Mont Blanc a mudlovské sladkosti, a on jí dal oplzlé mudlovské prádlo. Pak ji přenesl přenášedlem do Paříže a pokusil se jí koupit všechno, na co sáhla.

 

× × ×

 

2004

 

Neville seděl v Pansyině kanceláři a zkoumal Malfoyův přehled Averyho prokazatelných spolupracovníků. Byl seřazený podle abecedy a pečlivě okomentovaný Malfoyovým úhledným písmem. Zpracovat ho pořádně by zabralo pár let.

Už teď se ale Malfoyovy informace ukázaly jako cenné. Dostat na lodě na moři druhý a třetí tým bylo složité, ale podrobnosti v lodních záznamech to umožnily. Malfoy byl puntičkář a uvažoval strategicky; jako by přirozeně předvídal, co bude Neville potřebovat.

„Tak dobře, Longbottome.“

Nevillovi cukly koutky a pohlédl na ni, jak se usazuje na pohovku vedle něj, sukně se jí vlní a podprsenka drží pevně. Byla v pracovním režimu.

Odložil Malfoyův seznam stranou.

„Jak víš,“ začala úředním tónem, „mým cílem je, abychom měli první dítě ještě v tomto kalendářním roce.“

Neville pozvedl obočí, když mu podala kopii stránek, které měla v ruce a obsahovali zřejmě s diagramy.

„A proto jsem sestavila seznam poloh, u nichž je prokázáno, že napomáhají početí. Myslela jsem, že bychom mohli postupovat po seznamu, přičemž oblíbené budeme nadále pravidelně zařazovat. Když začneme hned, je možné, že se úplně vyhneme prosinci, který bych si ráda ponechala pro svátky.“

Věnovala mu pohled myslím to vážně.

„Takže –“

„Pansy,“ přerušil ji Neville. Zadíval se do jejích velkých očí orámovaných tužkou, na obloukovitý tvar jejích rtů, na plnost jejího hrudníku. Její ústa se při pohledu na něj zjemnila. Hruď se jí zvedala s každým nádechem. Odložil papíry stranou. „Na to, abych tě oplodnil, diagramy potřebovat nebudu.“

 

× × ×

 

„Hermiono –“ Pastorkův výraz se pohyboval někde mezi zamyšlením a bolestí. Seděl v jejím křesle pro hosty, neohlášená návštěva. Když přišel, rozhlédl se po její kanceláři – teď měla pocit, že čekal, že tu načapá Draca. „Trochu nás znepokojujete –“

„Opravdu?“ nadzvedla Hermiona obočí.

„Po těch fotkách ze svatby Longbottomových –“

Hermiona vyčkala, ale nedokončil to. „Obviňujete mě z nevhodného vztahu s vlastním manželem?“ zeptala se.

„No –“ Pastorek se uchechtl bez špetky humoru, neschopen jí pohlédnout do očí. Líbající se Draco Malfoy na titulní straně Týdeníku čarodějek, v nekonečné smyčce, její pověst pokrokové čarodějky nijak neposílil. Ale jak si vlastně mohl Pastorek stěžovat? Jeho pohled spočinul na zlatém pečetním prstenu na jejím levém prsteníčku a zůstal tam, výraz se mu změnil v rezignaci.

„Možná byste to měl probrat se Starostolcem,“ poznamenala Hermiona lehce, s hlavou nakloněnou. „Můžou uspořádat slyšení. Řeknou vám, co si myslím –“

Pastorek si těžce povzdechl a vzhlédl k ní.

„– když už za mě dělají rozhodnutí.“

 

× × ×

 

Knihkupectví už měla na dohled, když kolem ní prošel muž a procedil ‚děvko‘. Hermiona se prudce nadechla – a vzápětí Theo udeřil muže do ledvin, nečestná rána zezadu. Muž se zlomil v pase a Theo zavolal: „Jdi dál, Grangerová. Hned budu hotový.“

Hermiona pokračovala v chůzi. Za sebou slyšela Theův smích. Neohlédla se.

 

× × ×

 

„Pamatuj, že dnes večer jdu s Pansy a Padmou do mudlovského Londýna,“ řekla Hermiona.

„Takže tě mám čekat pozdě, opilou a nadrženou,“ poznamenal Draco a mazal si na toast marmeládu, zatímco mu na klíně ležel Křivonožka.

„To není pravda –“

Pozvedl sarkasticky obočí. „Hrubá, útočná, páchnoucí levným bílým vínem –“

„To bylo drahé bílé víno. Vždyť víš, že Pansy mi nedovolí –“

„Šetři slova, lásko. Před spaním se napiju a protáhnu –“

„Nejsem tak špatná –“

„Jsi krutá, lásko. Krutá.“

 

× × ×

 

Theo klusal po ušpiněném běhounu směrem ke krbu, hůlku držel volně u boku a očima sledoval každý pohyb mezi pavučinami. Z dálky zaslechl křik, ale nezněl jako takový, kterému by se musel věnovat.

Nedávno se Theo vydal na průzkum hostinského křídla a našel ho proměněné v zchátralou chlapeckou noclehárnu – tapety se odlupovaly, světla poblikávala, přes díry v podlaze byly přibité prkna. Zahlédl prádlo pověšené k usušení. A za zavřenými dveřmi zvuky, které mohly být zápas… nebo drsný sex.

Ohromující zlepšení oproti stavu, v jakém ho viděl naposledy! Zdálo se, že skřítci Nottových jsou spokojení! Neradi, ale přece jen – spokojení! Možná by s nimi Pip konečně přišla promluvit?

 

× × ×

 

Draco se přiřítil z Azkabanu a teď, po pěti minutách, stále rámusil v šatně. Nebyl žádný důvod, aby nadělal tolik hluku.

Hermiona odložila noviny vedle sebe na pohovku. Zabořila prsty do Křivonožkovy srsti a pak, se slabým syknutím, odložila předoucího kocoura z klína. Vstala a tiše se vydala chodbou.

„Draco,“ oslovila ho, když vstoupila do šatny.

Vzhlédl, ruce v bok. Zíral dolů na něco, co ona neviděla.

Přešla k němu a položila mu ruce na boky. Pod tenkou bavlnou jeho košile cítila pod pravou dlaní jizvy.

Vzhlédla k jeho napjaté tváři, k záhybu mezi obočím. „Potřebuješ pozornost?“

Zůstal nehybný. Prohlížela si jeho bledou, rovnoměrnou pleť. Krásná ústa. Dlouhé řasy.

Pak si povzdechl a spustil ruce, ramena mu povolila. Přikývl, tvář zachmuřená, pohled prázdný.

Hermiona mu palcem přejela po pevném břiše. „Potřebuješ pozornost v podobě orálního sexu nebo rozhovoru?“ zeptala se.

V očích se mu rozjasnilo. „Můžu mít obojí?“ zeptal se.

„Ano,“ odpověděla.

 

× × ×

 

Draco seděl u stolku v zadní části luxusního hostince a vedl zdvořilou konverzaci s bratrancem z rodu Yaxleyů, který přijel z Bulharska. Byl to mohutný chlap s těžkými rysy, tmavými vlasy a překvapivě jemnýma rukama. Draco si všiml jeho lehkého doteku, když držel hůlku i sklenici.

„Hrozná věc s Averym,“ řekl bratranec, který nevypadal nijak zvlášť zarmouceně.

„Měl jsem tam být, víš,“ řekl Draco, zatímco muž pozvedl husté obočí. „Nestihl jsem to, protože jsem musel sledovat, jak ministerstvo bere moji bývalou a dává ji zahradníčkovi.“

Muž se uchechtl, a pak naklonil hlavu. „Jasně. Už vím, kam tě zařadit. Ty jsi ten s tou mudlovskou úchylkou. Ten, co má mudlovskou manželku –“

Draco odfrkl. „Líbí se mi, co se mi líbí,“ řekl s úsměvem. „Nevidím důvod, proč se omezovat.“

Na okamžik se na něj muž zadíval. Chvíle se protáhla. Pak se zasmál. „Jo, dobře.“

„Nejvíc mě zajímá moc,“ řekl Draco a naklonil hlavu, prsty položené na sklenici ohnivé whisky. „Rod Malfoyů umí být trpělivý. Hráli jsme s ministerstvem hry, které bylo třeba hrát. Nebylo to pro mě úplně nepříjemné –“ Usmál se. „Ale slyšel jsem, že ta trpělivost se brzy vyplatí.“

Muž se pohnul na židli, kožená bunda zavrzala. „Skupina je teď malá, ale máme velké plány.“

Draco zvedl bradu a povzbudivě se usmál. „To rád slyším.“

 

× × ×

 

Krb zazářil zeleně a Charlie se vykutálel přímo do Theovy ložnice. Theo zadržel dech, kousal se do spodního rtu a zíral. Neodemkl ložnicový krb už celé roky. Charlieho volné kudrny vypadaly, jako by jimi právě profoukl vítr, pihovatá tvář napjatá očekáváním. Už se začínal usmívat.

Theo dosud odmítal všechny Charlieho pokusy o návštěvu s tím, že raději jezdí za ním. A byla to pravda. Líbilo se mu, když viděl Charlieho v jeho chatě, kde všechno dýchalo Charliem, a Theo měl pocit, že tam nepatří do svého vlastního života. Líbilo se mu vlézt si do Charlieho postele, cítit jeho vůni v prostěradlech – studený vítr, oheň, kouř a on – a usínat tam, čekat, až se Charlie vrátí domů a najde ho tam, jako malý dárek.

Ale byl v Charlieho posteli a Charlie ho držel přitisknutého, líbal ho na krk, zatímco Theo mluvil – vlastně blábolil – a pak Charlie zvedl hlavu a řekl: „Ty tam máš hromadu kluků a já jsem ho ještě neviděl?“

„Cože?“ řekl Theo. „Co jsem to říkal?“

„No tedy, velmi aristokratické,“ řekl teď Charlie a rozhlížel se kolem sebe. „Proč jsi nechtěl, abych sem přišel?“

„Je to tu plné černé magie, jedno křídlo je strašidelné a skřítci ho prokleli poté, co jich otec během války pár zabil,“ řekl Theo a sledoval ho. Charlie působil nejvíc sám sebou právě tam, kde se vůbec nehodil. Nesnažil se zmenšit, ztišit, ani zapadnout.

„Bill by z toho měl radost,“ řekl Charlie, oči mu jiskřily. „Měli bychom ho pozvat.“

„Ty chceš pozvat Billa?“ zeptal se Theo nechápavě.

„A proč ne?“ řekl Charlie.

Theo vlastně nevěděl proč ne. Jen si tak nějak… myslel, že se Charlie rozhlédne, uvidí, jak Theo žije, jako by nahlédl do jeho hlavy, a pochopí, že Theo je pro zábavu, ne napořád. Theo by to chápal. Kdo by chtěl tohle napořád? Kdo by chtěl vystavit rodinu způsobu, jakým žil? Jenže Charlie si myslel, že draci jsou velcí pejsci, a jeho nejoblíbenější bratři byli Bill a George –

„Ještě jsi neviděl zbytek,“ řekl Theo. „Tohle je ta lepší část.“

„Opravdu?“ zeptal se Charlie, který právě zatlačoval Thea k nebesům postele, ruce měl na jeho žebrech, Theo své na jeho pažích, Charlieho svalnaté tělo přitisknuté k jeho. Políbil ho na rty a pak ho srazil na postel. „Ta lepší část je ta, kdy tě v té tvojí nóbl posteli ošukám do bezvědomí a pak půjdeme prozkoumat tvůj strašidelný dům.“

„Jo?“ zeptal se Theo.

„Jo,“ usmál se Charlie. „Proč ne?“

 

× × ×

 

„Nenávidím všechno,“ prohlásila Pansy. „Je hrozné vedro. A ta podprsenka je moc těsná –“ Zakřenila se, když se vztekle snažila rozepnout háček na zádech. Pak strhla ramínka z ramen a hodila krajku s kosticemi přes celou místnost. „Bolí mě záda. A bolí mě nohy. A všichni jsou idioti.“

Neville ji sledoval, jak se vyškrábala na postel jen v kalhotkách a s povzdechem se svalila na záda, prsa se jí pohupovala a ruce spočinuly po stranách břicha, napjatého jeho dítětem. Bylo nedělní poledne, pozdní letní slunce pronikalo skrz průsvitné záclony.

Natáhl se pro lahvičku s lektvarem na nočním stolku, posunul se blíž a začal jí pomalu vtírat gel z aloe vera do kůže na břiše.

Ruce jí klesly na prostěradlo. „To je příjemné,“ řekla tiše. „Pokračuj.“

Usmál se.

Jeho dotek byl jemný, prsty klouzaly po kůži spolu s gelem, mozolnatá dlaň přejížděla po napnutém břiše. Její velké oči orámované tužkou se zavřely. Dech se jí zpomalil.

Když skončil, zazátkoval lahvičku a odložil ji. Pak se sklonil a vzal jí bradavku do úst. Pomalu ji jazykem hladil a pak začal sát.

„Ach –“ vydechla, hlas přerývaný, jak se nadechla. „Pokračuj.“

 

× × ×

 

Hermiona se probudila uprostřed noci, když se k ní přitulil, paže pevně omotané kolem ní, horko z jeho těla sálalo k ní. „Miluju tě,“ zamumlal jí do vlasů.

Otočila se k němu a on zvedl ruku, aby jí to umožnil. Pak ji zase položil, dlaní jí přejel po boku, v prohlubni nad kyčlí, a stiskl.

„Taky tě miluju,“ řekla a zhluboka se nadechla jeho vůně. Cítil po citrusech, hřebíčku a mýdle, kůži měl ještě vlhkou od koupele. Takže předtím seděl v zakouřené místnosti a poslouchal lidi, jak pronášejí nenávistné řeči.

„Řekni to znovu,“ zašeptal.

„Taky tě miluju, Draco.“ Říkala to pokaždé. On to potřeboval slyšet častěji než ona. „Kdo to byl dnes večer?“

„Francouzští fašisti,“ odpověděl. „Povím ti to ráno.“ Jemně ji políbil.

Přitiskla se k němu, ruce na jeho těle, a polibek se změnil – zjemněl i zdivočel, hladový a zoufalý.

 

× × ×

 

„Jedna z těch nových manželek se mě zeptala, jestli se bojím o Harryho v práci.“ Ginny odfrkla. „Zapomněla, s kým mluví, co? Myslím, že Harryho život nebyl nikdy míň v ohrožení než teď.“

Hermiona se zasmála hořkým smíchem. Seděly na koberci v obývacím pokoji na Grimmauldově náměstí, Hermiona pohledem sledovala Jamese na dětské dece a hladila ho po jemné tvářičce. „Pro ně je to jen příběh,“ řekla. „Vůbec si neuvědomují, jaké to bylo to prožít.“

Ginny souhlasně zabručela. Pak se zeptala: „A bojíš se o Malfoye?“

Hermiona vzhlédla, překvapená. Ginny měla nezvykle zamyšlený výraz, ale pohled od ní neodvrátila.

Hermiona nad tím chvíli přemýšlela. Ginny se ptala doopravdy a ona chtěla odpovědět stejně. „Po tom, co se stalo v sídle Goylových, jsem měla strach… že se nebude chtít vrátit. Pansy mi jednou řekla, že si myslí, že Draco měl sebevražedné sklony, a víš –“ Bylo těžké to vyslovit. „Já si to myslela taky.“

Ginny pomalu přikývla, obočí stažené.

„Bála jsem se, že se nechá zabít, protože si myslel, že si to zaslouží.“

Ginny se dívala na Jamese, držela ho za nožičku a rty měla sevřené.

„Ale teď si myslím…“ Hermiona se zhluboka nadechla. „Víš, ti kluci ho opravdu zasáhli – ti, které si vždycky čistokrevní verbují. Chtějí si zajistit další generaci, aby to nikdy nevymřelo. A on ty kluky viděl a… já vím, že Draco teď chce žít. Myslím jen, že… je to něco, co musí udělat.“

„Kvůli těm klukům,“ řekla Ginny a znovu se podívala na Hermionu.

„Kvůli jednomu klukovi,“ odpověděla Hermiona. „Kvůli tomu, kterým sám byl. Myslím, že všechno, co Draco udělal, udělal kvůli tomu chlapci. Tomu, kterého nikdo jiný dost nechránil – ani ho nerespektoval jako samostatného člověka.“

Hermiona nečekala, že to Ginny pochopí, ale ta přikývla okamžitě. „Harry je taky takový,“ řekla a pošťouchla nožičku miminka, až do ní koplo. „Myslím, že proto se stal bystrozorem, i když to nedávalo smysl – od kdy měl Harry rád pravidla a papírování, že? Ale myslím, že je to přesně, jak jsi řekla – udělal to kvůli svému mladšímu já. Máma říká, že děti vlastně chtějí pravidla. Pořádek, řád. Když je jen chaos, je to děsivé. Když máš dítě, říkají ti pořád: rutina, rutina, rutina.“

„Jasně,“ řekla Hermiona, přitom myslela na své seznamy a tabulky, na návrhy zákonů, na chaos svých pocitů. Na to, jak se všichni snažili udělat svět bezpečným pro své mladší já, příliš pozdě.

„Teď má strach o Jamese. Aby nemusel prožít nic z toho, co prožil on. A já mu říkám, že bychom to nikdy nedopustili –“

„Ale –“

„Ale,“ přerušila ji Ginny. „Svět je nebezpečné místo. Plné zkažených lidí.“

Hermiona se na ni podívala, na stíny únavy pod jejíma očima. Tohle se naučily jako děti. Zlé věci se dějí. Ti, kdo tě měli chránit, to neudělali – nebo nemohli.

Držely se statečně – většinu času.

Položila Ginny ruku na ruku. „Děláme, co můžeme.“

Ginny se na ni podívala. „Děláme,“ řekla tiše.

 

× × ×

 

Krb se zazelenal a z něj vystoupili Bill Weasley a Alice Spinnetová. Rychlým krokem přešli od kamenného krbu přes vstupní síň a dál chodbou. Stěny byly bez obrazů, čerstvě vytapetované tmavým, mužným vzorem; perský běhoun tlumil jejich kroky. Došli ke dveřím pracovny a Bill je otevřel, ustoupil stranou a nechal Spinnetovou projít první.

Muži uvnitř už vzhlédli. Nott seděl rozvalený v křesle, nohy natažené na stůl před sebou, za zády prázdné police, v ruce sklenici pozdviženou v gestu uprostřed hovoru. Longbottom seděl na pohovce v barvě paví modři a v černém obleku a bílé košili, odpovídající sklenici v jeho velké ruce, oči bystré.

Nott se zazubil a pozvedl bradu na pozdrav.

„Koho to Malfoy tentokrát vyšťoural?“ zeptala se Spinnetová.

 

× × ×

 

To dítě se opozdilo a Pansy měla dost.

„Longbottome!“

Našla ho v pracovně. Zvedl oči od map, když se protáhla dveřmi. Zvedl obočí, když si ji prohlédl.

„Jdeme se milovat, abych vyvolala porod,“ prohlásila, ruku položenou na břiše.

Koutky mu zacukaly. „Myslel jsem, že na to nejsou žádné důkazy.“

„Nejsou,“ řekla. „Ale uděláme to stejně. Chci to dítě ven.“

Zasmál se a pak se usmál naplno. „Rozumím,“ řekl. „Mám tě ošukat tady, nebo v ložnici?“

„Půjdeme do ložnice a nevyjdeme z ní, dokud nebudu rodit,“ oznámila Pansy.

Longbottomův pohled po ní sklouzl, zastavil se na prsou a břiše. Pohlédl jí do očí. „To zvládnu, Pansy.“

 

× × ×

 

Hermiona sledovala, jak Draco plácl Pansy přes ruku.

„Draco, to je moje dítě –“

„A já ji držím,“ odsekl Draco a probodl ji pohledem. Seděli těsně vedle sebe a vzájemně do sebe strkali lokty na pohovce.

„Představ si, kdyby se vzali,“ poznamenala Hermiona.

Neville si odfrkl a pochybovačně se ušklíbl. „Ještě čaj?“ zeptal se rozespale.

 

× × ×

 

Bylo vánoční ráno a Theo byl nahý a opilý v Charlieho posteli, pil Charlieho vaječný koňak s rumem (odpornost) a krmil ho kandovanými pomerančovými plátky namočenými v čokoládě (ty byly naopak výborné). Charlie se ohnal zuby po prstech a pak ho chytil za bradu a políbil. (Byl taky opilý.)

„Máma ti něco poslala,“ řekl.

„Mně?“

„Tobě.“

Charlie přivolal dárek – měkký balíček zabalený do vánočního papíru – a Theo odložil sklenici s koňakem na stolek.

Zatřásl balíčkem – bez výsledku – a pak papír roztrhl.

Zvedl obsah, přejel ho pohledem shora dolů. „Je to příšerné!“ zvolal a hned si to oblékl. Byl to modrý svetr s vypleteným písmenem T na hrudi.

Charlie položil ruce na Theova žebra. „Ta barva ti sluší,“ řekl.

„Jo?“

„Jo.“

„Poděkuj za mě tvojí matce,“ řekl Theo a políbil ho. „Znamená to, že musíme na návštěvu?“

Charlie mu polibek vrátil a přejížděl rukama po vlněném svetru. „Ne. Až příští rok.“

„Ó!“ vyhrkl Theo, odtáhl se. „Měli bychom navštívit Pansy a rostlinkového krále –“

„Jo?“

„Zavření doma, jen s dítětem na hraní? Musí se tam šíleně nudit. Lezou po zdech. Měli bychom je rozveselit.“

Charlie pozvedl obočí.

„Měli bychom jim přinést kozu!“

Charlie se zazubil. „A to má bavit je, nebo tebe?“

„Ano,“ řekl Theo s nejširším úsměvem.

 

× × ×

 

2005

 

Draco, Theo a George stáli na pozemcích Nottových, jejich dech se v chladu měnil v bílou páru. Draco viděl pohyb v oknech, kluci se tiskli k otevřeným krbům v hostinském křídle s průvanem, skřítci je rozmazlovali kořeněným horkým kakaem.

„Takže plán je, aby si tvůj úlovek myslel, že jsi byl chycen spolu s nimi, že jo?“ řekl George. Měl na hlavě pletenou čepici s velkou oranžovou bambulkou. „Ale pokud to opravdu bude nutné…“ Pozvedl obočí a vytáhl malý váleček udělaný jako tubička mudlovského balzámu na rty. „ZářeBum.“

„Dej to sem,“ zavolal Theo a vytrhl ho z Georgeových prstů.

 

× × ×

 

Theo už seděl v křesle pro hosty, podupával nohou a zkoumal hromady neoznačených svitků a zabavených výrobků od Weasleyových, když se otevřely dveře temné, přeplněné kanceláře a ozvalo se zašustění hábitu. Zvláštní být zase ve škole. Theo se na chodbách cítil jako duch, tiskl se ke kamenným stěnám, zatímco kolem něj proudili studenti.

„Notte.“

Theo zaklonil hlavu, aby na něj pohlédl, a usmál se. „Pottere,“ zamručel sametově.

„Nezačínej se mnou, Notte.“ Potter se usadil za stůl, stejně neupravený a rozcuchaný jako vždycky.

Theo si přitlačil jazyk do tváře a nechal oči přejíždět po jeho rozježených vlasech, staré jizvě, po Potterově spodním rtu. Pak s koketováním přestal a přešel k věci.

„Posílá mě Malfoy,“ řekl. „Existují hrozby vůči tvé rodině, o kterých bys měl vědět.“

 

× × ×

 

Draco seděl na lavici zakřivené kolem nízkého stolku v soukromém salonku v zadní části mudlovského klubu. Naproti němu seděl místní radikál a jeho pravá ruka, další stoupenci čisté krve stáli v hlučných hloučcích kolem, když se na něj Theo téměř vrhl a skončil mu málem na klíně.

„Do prdele, lásko, nedal ses vůbec najít –“

Draco se od něj odtahoval, zatímco mu Theo obtočil paži kolem krku. „Možná jsem ani nechtěl, abys mě našel –“

„Ne, tohle chceš slyšet –“

Pravá ruka: „O co tady jde –“

„Zatraceně, Notte –“

„Citlivka!“

„Proč jsi tady?“

„Šušká se, že tě dnes v noci přepadne Weasley –“

„A proč jsi tím nezačal? Vstávej! Vstávej!“ Draco už stál a odstrkoval ho od sebe. Muži kolem volali na ostatní, někdo se přemístil pryč. Draco popadl Thea za klopy. „Jdeme –“

„Jo, takhle se mi líbíš, když se zlobíš –“

Draco mu plácnul po ruce a táhl ho k závěsem zakrytému vchodu. V úzké chodbě venku se setkal pohledem se Spinnetovou, jejím týmem seřazeným za ní v ukradené výstroji ministerstva, k hlášení o zásahu, které Weasley údajně ztratil.

Pak on a Theo rázně vyrazili, zrychlili krok, jak procházeli přeplněným přízemím, a vzápětí se v postranní uličce přemístili pryč.

 

× × ×

 

Hermiona seděla v křesle v Zeleném salonku po nedělním obědě a nechala Nevilla s Pansy usnout uprostřed hovoru, opřené o sebe na pohovce, zatímco Draco si zcela zabral Posey pro sebe.

„Ty jsi ale nezbeda, viď? Malý postrach.“ Šeptal dítěti ty samé nesmysly, jaké říkával Křivonožkovi. Seděl ve svém křesle, v tmavých kalhotách a bílé košili s ohrnutými rukávy až pod Znamení, hlavu skloněnou k ní.

Vzhlédl a přistihl Hermionu, jak ho sleduje. Usmál se na ni, obočí lehce pozdvižené, bledé oči zářily.

U Merlina.

 

× × ×

 

„Paní Malfoyová! Paní Malfoyová! Jaké je vaše stanovisko k zprávám, že bude manželský mandát vyškrtnut ze Zákona o usmíření?“

„Už dávno to mělo přijít,“ odsekla Hermiona. „Každý ví, že jsem byla proti tomu ustanovení.“

„Hermiono! Hermiono! Chystáte se zrušit svůj svazek s Dracem Malfoyem?“

„K svému osobnímu životu se nevyjadřuji,“ řekla Hermiona a zamířila k výtahům.

Reportér ustoupil, dav se pohnul s ním. Draco s ní dva týdny přecházel přes atrium a proklel každého s novinářským průkazem, kdo se k ní přiblížil na méně než metr (a pár nešťastných zájemců o autogram k tomu). Fotka, jak platí pokuty v mincích, s drzým úšklebkem na tváři, se objevila na titulní straně Věštce.

Když Hermiona dorazila do své kanceláře v pátém patře, našla tam Pepa, jak sedí na květináči s hlínou ze sídla Malfoyů a nechává zmizet poslední huláky. Podepsala mu poděkování a převážně nedoslýchavý zahradní skřítek zmizel z místnosti s vesele zasalutováním.

 

× × ×

 

Draco seděl na pohovce v ložnici, ruce zabořené do kožichu chlupatého netvora, a očima ji sledoval, jak přechází sem a tam a spílá pitomému zatracenému Traversemu a zatvrzelým kouzelníkům v jeho pitomé zatracené komisi.

Když se nadechla, zeptal se: „Chceš, abych mu zlomil čelist, nebo mám jen poslouchat?“

„Chci –“ zarazila se, čelist napjatou. Vydechla nosem, ramena jí klesla. „Ne, jen poslouchej.“

„Pokračuj,“ řekl.

 

× × ×

 

„Zlomil jsi mu čelist,“ řekla Hermiona, jakmile Draco vešel do její kanceláře v pátém patře.

„Ale nejdřív jsem ho vyslechl!“ namítl Draco.

 

× × ×

 

„Jaký byl famfrpál?“ zeptala se. Právě přišla domů a našla ho rozvaleného v obývacím koutě ložnice.

„Na nic,“ řekl spokojeně. „Nottovo hřiště pořád potřebuje úpravy a on s tím vůbec nepomáhá. Co jsi mi přinesla?“

„Přinesla jsem ti…“ Začala se přehrabovat ve své zvětšené kabelce, zatímco na ni zvedal pohled, špičatá brada vzhůru, hlava opřená o opěradlo pohovky. „Čisté porno.“

Zazubil se a narovnal, aby si od ní knihu převzal. „Pomůžeš mi ověřit fakta?“ zeptal se a listoval stránkami.

Odfrkla si a usadila se vedle něj. Byl teplý, voněl po větru a po letu, vlasy měl rozcuchané. „Slyšela jsem, že scéna s harémem je prý naprosto objevná –“

Zatvářil se přísně. „To dělat nebudeme.“

„Nott má pravdu,“ řekla, chytila ho za svetr a naklonila se, aby ho políbila. „Jsi strašně snadno vytočitelný.“

„Jen mě dál vytáčej,“ zamumlal proti jejím rtům. „Uvidíš, co z toho bude.“

 

× × ×

 

Hermiona dorazila domů spálená od slunce, oči unavené, a když Draco uviděl její tvář, natáhl k ní ruku a ona se vyškrábala na postel a do jeho náruče. Opíral se o polštáře, a ona se mu sesunula na hruď, poslouchala tlukot jeho srdce. Držel ji, její noha přes jeho tělo.

„Příště mě nech jít s tebou,“ řekl tiše. „Nechoď tam sama.“

Přikývla se zatnutými stoličkami, a teprve pak se rozbrečela.

 

× × ×

 

Hermiona objevila Dracovy dětské fotografie – a měla podezření, že je tak úplně neobjevila, jako spíš že ji k nim Pip dovedla, jako koně k vodě.

A ona se napila do sytosti.

Byl překvapivě buclatý, než se proměnil v ten typ s ostrými rysy, jakého znala, i když ho poznávala podle očí a brady. Bílé, téměř stříbrné vlasy mu od narození ani trochu neztmavly. Tady byl v krajkových bílých košilkách pro novorozeňata, a pak, jako batole, ve směšně miniaturních hábitech, jako by ho ten den čekalo zasedání správní rady, s pečlivě udělanou pěšinkou ve vlasech. Hermiona zakroutila hlavou a sledovala, jak se na fotografii znovu a znovu otáčí a směje. Vrátila se na začátek a prohlédla si je všechny ještě jednou…

Při pohledu na ně se jemně usmívala – usmívala se pokaždé, když se na snímku otočil a rozesmál.

Měla několik oblíbených… dívala se, jak se opakují.

Pip hrála opravdu špinavou, špinavou hru.

 

× × ×

 

Hermiona přišla z ministerstva domů a našla Draca ve stínech jeho pracovny, jak zírá na účetní knihu s vražedným pohledem.

„Ty ještě pořád pracuješ?“

„Zdá se, že ano,“ odsekl.

Hermiona si dala ruku v bok a pozvedla obočí.

Draco zasyčel nosem, čelist napjatou, a hodil pero Mont Blanc na stůl. Pak se opřel o opěradlo židle, zvedl bradu a zkřížil paže. Díval se na ni trucovitě.

Hermiona se na něj dívala a její tvář byla bez výrazu.

Nakonec řekl: „Potřebuju pozornost.“

„Zdá se, že ano,“ odpověděla tiše.

Spustila ruku a přešla na jeho stranu stolu. Pozoroval ji, tvář mu ztvrdla do umíněného výrazu, dokud nebyla dost blízko, aby ji mohl obejmout kolem pasu a opřít si hlavu o ni. Přitiskla mu ji k hrudi, dlaní mu přejela po tváři a jemně mu uhladila vlasy od spánku.

„Měl jsi špatné odpoledne?“ zeptala se.

„Ano,“ odpověděl.

„Chceš o tom mluvit?“ zeptala se.

„Ne.“

Hermiona mu konečky prstů projížděla světlé vlasy. Citrusy. Hřebíček. Cítila, jak dýchá.

„Poletíš se mnou?“ zeptal se. „Jen k rybníku.“

Zamručela a přemýšlela. „Můžu se tě přitom křečovitě držet a ječet, že letíš moc rychle?“

Tvář se mu pod její dlaní lehce napjala a Hermiona slyšela úsměv v jeho hlase, když řekl: „Ano.“

„Dobře tedy,“ odpověděla Hermiona a moc dobře věděla, že až se poletí na koštěti, ona se ho bude křečovitě držet, s bušícím srdcem, a u rybníka budou oba připraveni se na to vrhnout.

 

× × ×

 

„Má tvůj odpor k návrhu zákona o férovém obchodu něco společného s tím, že v Nice využíváš práci domácích skřítků? Máš tam několik dílen, ne?“ zeptala se Hermiona.

Justin Finch–Fletchley se pohnul na křesle pro hosty, rty pevně sevřené. „Já… jsem netušil, že jsou ty dílny veřejným tajemstvím.“

„Nejsou?“ pozvedla Hermiona obočí. „Malfoyi.“

„Madam?“ ozvalo se z pohovky v rozšířené části její kanceláře, kde právě vyčarovával kopr. (Někdo byl zřejmě nadržený.)

„Slyšel jsi něco o Justinových dílnách v Nice?“

„Slyšel jsem toho docela dost,“ protáhl Malfoy líně.

„No vidíš,“ řekla Hermiona. „Malfoy tu ani nepracuje a slyšel o nich. Nedokážu si představit, že by zbytek oddělení už taky něco neslyšel – nebo brzy neuslyšel.“

 

× × ×

 

„Měl jsi štěstí, Malfoyi,“ řekl muž, prostředník.

Byli v temné části mudlovského Londýna, odcházeli z napjaté schůzky v zadní místnosti hostince – Draco byl právě představen černokněžníkovi, kterého hledal. Draco byl vlivný sympatizant s hlubokými kapsami a ochotou použít násilí pro dosažení změny; dřív nebo později se s ním chtěli setkat všichni a většinou si mysleli, že to byl jejich nápad. Většina Dracovy práce byla vlastně prostá: nechával se kontaktovat a pak předával surové informace Longbottomovi. Draco nebyl vrah – byl spojkou dovnitř. Řekl Longbottomovi pravdu: zrada mu šla dobře.

„Jak to myslíš,“ řekl Draco, ale měl tušení. Prostředník byl člověk s prsty v mnoha lektvarech. Někdo, kdo dokázal začít ty lektvary míchat dohromady. Prošli pod pouliční lampou a Draco zahlédl v jeho tváři prohnaný výraz. Pak je zase pohltila tma.

„Ta věc s Averym. Yaxleyho parta v Bulharsku. Výcvikové tábory ve Francii. Ten zásah, který ministerstvo odmítá přiznat. Pořád tě jen těsně míjejí, zatímco všichni ostatní končí mrtví.“

Prošli pod další lampou a Draco pokrčil rameny, s ironickým úsměvem. „Víš, co se říká. Lepší být šťastný než dobrý.“

Muž odfrkl, zase v temnotě. „Nikdo tě neobviňuje, že jsi dobrý, Malfoyi.“

Draco se zasmál. Pak po něm vyslal smrtící kletbu, mužovo tělo ozářil záblesk zeleného světla.

„V něčem dobrý jsem,“ řekl Draco a spíš tušil, než viděl, jak se muž sesouvá k zemi.

Mrkl, oči si zvykaly na tmu. Pak se otočil a odešel.

Draco nebyl vrah, ale přestal spouštět hůlku. Poté, co už dvakrát málem vykrvácel, došel k závěru, že ten pocit nemá zrovna v oblibě. A i když měl rád pozornost, nelíbil se mu ten čirý děs v očích jeho ženy, když ho naposledy viděla téměř mrtvého. Rozhodl se, že jestli se k ní ještě někdy vrátí celý od krve, nebude to jeho vlastní.

Škoda. Neměl proti tomu muži nic osobního. Ale nenáviděl představu, že by se nevrátil domů. A to stačilo.

 

× × ×

 

Hermiona se ponořila do horké vody a opřela hlavu o okraj vany, zatímco v chladné místnosti stoupala pára. Do práce už měla zpoždění, měla by si pospíšit, ale únava ji přemohla. Spala tvrdě – po tom, co se s Dracem milovali a on na ni hleděl tím svým zoufalým pohledem, šeptal: „Ano, prosím, Hermiono –“ zatímco se na něm pohybovala. Teď ji bolelo celé tělo – klín ji pálil, prsa ji bolela. Ohlédla se ke dveřím, jako by ho mohla přivolat, aby vešel s novinami. Chtěla ho znovu.

Měla by jít do práce.

Mydlila si ruku, když vtom ztuhla – kostka jí vyklouzla z dlaně.

Z vody vyšplíchla vlna, jak se posadila.

Adrenalin jí vystřelil do žil. Srdce se jí rozbušilo.

Jizva byla pryč.

Zhluboka se nadechla a přejela palcem po hladké, neporušené kůži.

Vybavila si Draca, jak se na ni večer předtím díval, jak se usmíval, oči plné života. Pohladila ho tehdy po nose a pomyslela si, že se ho nikdy nenabaží. Ta dokonalá tvář. Ta krásná ústa. Byl to takový pitomec. A ona ho chtěla celého.

Dovolila si být neopatrná, aby mohla předstírat, že to byla náhoda, že nad tím nepřemýšlela, že to nebylo rozhodnutí. Ale bylo. Teď to bylo její rozhodnutí.

Přejela palcem po hladké kůži – poprvé po sedmi letech bez jizvy.

Někdy se věci prostě změní.

Zhluboka se nadechla.

Rozhodla se.

„Draco!“ vykřikla.

Objevil se ve dveřích, v košili a kalhotách, s Věštcem v ruce.

Jakmile pochopil, bez váhání se k ní přidal do vany.

„Postarám se o tebe,“ šeptal znovu a znovu, líbal ji, tiskl si ji k sobě, jeho oblečení úplně promáčené. „Postarám se o vás oba.“

„Vím,“ řekla. Podívala se na jeho otevřený, nadějný obličej. Na jeho jasně šedé oči. Cítila teplou vodu kolem sebe, tvrdý litinový okraj vany, jeho ruce na svém těle, jeho nohy propletené s jejími. „Draco, bojím se.“

„Vím, lásko.“ Podíval se jí do očí. Neuhnul.

„Ty se nebojíš?“ zeptala se.

„Ne, lásko.“

„Ani trochu?“

„Ani trochu.“

Hermiona se slabě zasmála. „Jsi takový pitomec.“

Usmál se. „Vím, lásko.“

Odhrnul jí z čela vlhké prameny. Políbila ho a on ze sebe svlékl mokré oblečení, hodil ho na kamenné dlaždice – a pak ji odnesl zpátky do postele.

 

× × ×

 

Pansy měla roční dítě a novorozence. Ale měla taky armádu domácích skřítků – a neviděla jediný důvod, proč by měl její skvěle načasovaný rodinný plán rozhodit její sváteční zvyky. Longbottomovi oznámila, že se pořád koná prohlídka zahrady a den otevřených dveří – a Nottovi vzkázala, že rozhodně nepřinese žádnou kozu, aby jí sežrala zatracenou zahradu. Longbottom měl na starost venek, skřítci vnitřek, a všechno mělo být slavnostní a nádherné, jinak, při Salazarových vařených koulích, někoho prostě zabije. Do prdele práce.

Pravda byla, že Pansy měla z toho, že má dvě dcery, nervy. S vlastní matkou neměla dobrý vztah. (V tuto chvíli vlastně žádný.) Nebyla dobrá v ženských přátelstvích. Ale nechtěla být jednou z těch čarodějek, které se chovají, jako by dcery nebyly dost. (Právě kvůli takovému přístupu se s matkou nestýkala.) Nehodlala zkoušet znovu, dokud se nenarodí chlapec, a pak se k němu chovat jako k trofeji. Když bude chtít trávit čas s mužskými tvory, měla přece Draca a Notta, ne? Ne, bylo rozhodnuto. Má dvě dcery – a bude z toho mít radost.

Neville měl.

Teď kolébal Primrose v náručí, s tichým úsměvem na tváři. Okouzlený, řekla by její matka. (Vypadni mi z hlavy, mami.) Pansy stála na chodbě s Posey na boku a dívala se na něj otevřenými dveřmi do dětského pokoje. U Merlina, vypadal dobře.

Na okamžik Pansy ztratila pojem o čase. Jak se sem dostala? Dospělá, vdaná, dvě děti s tím dokonalým mužem. Kdy se to stalo?

Pak Posey začala fňukat. Neville vzhlédl, a Pansy se probrala a vešla dovnitř. Kouzlem rozšířil houpací křeslo, aby se tam vešli všichni.

Pansy si sedla ke své rodině, starší dceru na klíně, manželovu paži kolem ramen – a houpali se tam a zpátky.

 

× × ×

 

2006

 

Draco seděl za Nottovým stolem a pročítal nejnovější hlášení, když se Barry tiše posadil naproti němu. Někteří z kluků už odešli. Našli si společné byty. Nebo si našli dívky a vzali se mladí. Ale jiní, jako Barry, zůstali. Nott po nich nechtěl nájem. Skřítci s nimi zacházeli jako s oblíbenými hračkami. Draco platil dobře. Byli loajální.

„Podáš si žádost o místo v kanceláři Cormaca McLaggena,“ řekl Draco.

Vzhlédl a Barry krátce, ostře přikývl. Seděl trochu shrbeně, oči upřené na Draca.

„Postarej se, abys byl přijat. Budeš se tam postupně vypracovávat. Staneš se nepostradatelným. Každý rok, co tam vydržíš, dostaneš víc. Za deset let, až začne McLaggen usilovat o pozici paní Malfoyové, tě chci mít jako šéfa jeho kanceláře.“

Barry přikývl, že rozumí.

„Jak se jmenuje ten kluk, se kterým jsi… Whitby?“

Barry přikývl, rty napjaté.

„Dá se mu věřit? Nepráskne tě, až se pohádáte?“

„Je spolehlivý, pane.“ Při té odpovědi se nepatrně uvolnil.

Draco přikývl. „Jakmile budeš uvnitř, on ať se přihlásí do kanceláře Justina Finch–Fletchleyho. Můžeš mu napsat doporučení. Chci mít přehled i o JFF.“

„Vyřídím mu to, pane.“

Draco se mu podíval do očí. „Dobrý muž.“

Barry se narovnal v křesle.

 

× × ×

 

„Paní Malfoyová! Co říkáte na obvinění, že jste byla ovlivněna zájmy svého manžela?“

„Můj pracovní záznam mluví sám za sebe,“ odsekla Hermiona. „Každá progresivní organizace, která sleduje legislativu, ho hodnotí v devadesátém percentilu. To napište!“

„Paní Malfoyová! Tadyhle!“

„Hermiono! Hermiono! Dá se říct, že se vztahy mezi vámi a vaším manželem zlepšily?“

„K osobnímu životu se nevyjadřuji,“ řekla Hermiona, zatímco se Dracova paže kolem ní napjala.

„Paní Malfoyová –“

„Hermiono!“

„Hermiono! Hermiono! A co dítě?“

„Jaké dítě?“ zeptala se Hermiona a rozprostřela ruku ochranitelsky přes své těhotenské břicho.

Draco držel dveře výtahu, když ho políbila, a pak už byla uvnitř a dveře se zavíraly a ona ještě slyšela, jak v atriu zavrčel: „Vypadněte!“ V pět si pro ni zase přijde.

Vedla teď malý experiment, v jehož rámci systematicky tahala novináře za nos a sledovala, jak si poradí s téměř naprostým nedostatkem zveřejnitelných výroků o jejím soukromí. Výsledky byly nejednoznačné, ale sběr dat pokračoval.

 

× × ×

 

Theo a Draco se přemístili do zadní části Longbottomova skleníku a hodili muže, kterého vedli mezi sebou, na popraskanou dlažbu.

Draco si upravil manžety, seslal Pouta na tebe a hned nato Silencio.

Theo zakroutil krkem. „Uf. Docela nechutný.“ Zatáhl za zakrvácený límec, narovnal si sako.

Draco pořád těžce dýchal. Malíček na levé ruce měl zlomený. Kouzelník před nimi na ně beze hlasu křičel, ale Draco mu nedokázal nic odečíst ze rtů.

Z dálky se ozvalo tlumené prásknutí od přemístění.

Draco zvedl pohled právě ve chvíli, kdy se Theo podíval dolů dlouhou uličkou mezi záhony a na tváři se mu rozlil široký úsměv. Špičkou boty z dračí kůže dloubnul do muže na dlažbě. „Tatínek je doma,“ řekl spokojeně. Pak se znovu podíval nahoru. „Ó můj Merline… a přivedl si Svatého.“

Draco sledoval jeho pohled. Longbottom kráčel středem skleníku, rostliny se po něm natahovaly, plášť mu vlál za zády. A hned za ním šel Harry Potter – zamračený, v učitelském hábitu.

„Cos to proved’, chlapče?“ ušklíbl se Theo a znovu do muže dloubnul, tentokrát s krátkým smíchem.

 

× × ×

 

Draco ležel natažený vedle ní, podepřený na předloktích, a skláněl se k jejímu břichu, aby ho políbil. Hermiona byla opřená o polštáře a sledovala ho.

„Moje, moje, moje,“ zamumlal mezi polibky. Nato pootočil hlavu a otřel si líc o její kůži, jako kočka, která si ji značkuje.

„Jsi směšný,“ řekla a konečkem prstu mu odhrnula pramen vlasů z čela.

Vzhlédl k ní s bezelstným výrazem. „Ale je to moje,“ řekl. Znovu políbil její břicho. „Je to moje dítě.“

„Já tady dělám všechnu práci,“ opáčila Hermiona. „Takže je moje.“

„Hmm,“ zamručel Draco a políbil ji znovu. „Dobře, tak se o něj s tebou podělím.“

„Velkorysé,“ poznamenala Hermiona suše.

„Jsem známý svou velkorysostí,“ odpověděl Draco a pomalu se sunul níž, mezi její nohy.

 

× × ×

 

Porod byl děsivý a bolestivý. Hermiona, Draco i dítě během prvního týdne hodně plakali, ale Narcissa přinesla Hermioně vychlazené zelné listy na nalitá prsa, chovala miminko, zatímco spali. Uhlazovala Hermioně vlasy z čela a říkala jí, že je přirozený talent. A Hermiona se znovu rozplakala.

 

× × ×

 

„Omlouvám se, že nemá lepší náladu,“ řekla Hermiona, která sama nebyla zrovna v nejlepší, nervy rozcuchané stejně jako vlasy.

„Grangerová!“ napomenul ji Theo a natáhl ruce po neklidném Scorpiovi. „Strávil jsem roky uklidňováním uřvaného blonďatého mimina.“

 

× × ×

 

Hermiona ležela na boku, podepřená na lokti, a dívala se na své dítě. Vrátila se z koupele a našla Draca spícího na zádech, Scorpia spícího na jeho hrudi, Křivonožku spícího na Dracově polštáři a Pip, jak nad nimi bdí.

Hermiona strávila téměř devět měsíců jako oblíbenkyně Pip, každé její přání bylo splněno okamžitě, jen aby byla sesazena v okamžiku, kdy se Scorpius narodil. Ale když ji Pip uviděla vyjít z koupelny, vytratila se z pokoje, a teď Hermiona hlídala Draca, Scorpia i Křivonožku. Všichni vypadali tak nevinně, když spali.

„Lidi říkají, že máš spát, když spí dítě,“ řekla jednou Narcisse, a ta se tiše zasmála.

„Ale ty spát nebudeš chtít, drahoušku,“ řekla s úsměvem. „Budeš se chtít na své dítě dívat.“

Měla pravdu. Hermiona se chtěla jen dívat na ten drobný nosík, malinké prsty, jemné řasy a pusinku, která už teď vypadala jako Dracova. Její geny se ani nepokusily vzdorovat. Dítě vypadalo přesně jako Draco. Myslela si, že se ho nikdy nemůže nabažit – a teď měla ještě víc.

 

× × ×

 

Hermiona si poprvé po měsících oblékla opravdové oblečení a opustila sídlo. Byl to skvělý pocit. A zároveň hrozný.

„Na minutu přesně,“ poznamenal Harry.

Hermiona vzhlédla a uviděla, jak Dracovy bílé vlasy zachycují tlumené světlo hostince, zatímco si razil cestu k jejich stolku vzadu. Polední nápor už skončil a Hermiona ho mohla nerušeně pozorovat přes celou místnost. Měl na sobě černé oblečení, tetování z Azkabanu vykukovalo nad límcem. Diamanty jeho snubního prstenu se zaleskly, bledá ruka spočívala na zelené látce – protože samozřejmě, přinesl dítě, přitisknuté k hrudi. A samozřejmě Scorpia oblékl do zelené.

Hermiona cítila, jak se usmívá až příliš široce – musela vypadat jako pitomá, jak se na ně oba rozplývá.

„Stýskalo se ti po nás?“ zeptal se Draco, když se nad ní sklonil.

„Stýskalo,“ odpověděla s úsměvem.

Ušklíbl se a přitáhl si židli. Usadil se vedle ní a zvedl dítě, aby se rozhlédlo po stole. „Podívej, Scorpe,“ řekl Draco, „to je maminka – zachránkyně kouzelnického světa a zrzek.“

„Doufám, že jeho první slovo bude zrzek,“ poznamenal Ron. „Zrzek, zrzek, zrzek –“

„Počkej, já si ho podržím,“ řekl Harry.

„Ne,“ odsekl Draco, nos ohrnutý. „To je moje dítě.“

„O tom není pochyb,“ řekl Ron suše, zatímco zkoumal Scorpiovy bílé vlasy. „Pošlu ti pár nebelvírských věcí po bratrech, ať ho můžeš oblékat pořádně –“

Draco vydal zvuk čistého znechucení, jako kočka s chlupem v krku, a Hermiona vyprskla smíchy spolu s ostatními.

 

× × ×

 

Hermiona se vrátila do sídla a našla Thea a Draca, jak spolu sedí na pohovce v Dracově pracovně – Theo držel Scorpia a zpíval mu sprostou námořnickou odrhovačku, zatímco Draco pročítal hlášení svých špehů.

„Jak to, že z nich nikdo neumí psát?“ zeptal se Draco a mávnutím zápěstí odfoukl pergamen na konferenční stolek. „Jak to může Potter vydržet?“

„Možná Potter taky neumí psát,“ poznamenal Theo, aniž zvedl oči od dítěte.

„Harry umí psát,“ řekla Hermiona, když se s povzdechem svalila do křesla s opěrkama, ještě v krajkových šatech.

„To říkal i Voldemort,“ poznamenal Theo, za což ho Draco probodl pohledem, zatímco Hermiona protočila oči.

„Vrať mi mé dítě,“ požadoval Draco a natáhl po Scorpiovi ruku.

„Ani náhodou!“ odsekl Theo a Dracovu ruku zablokoval ramenem.

„Jaké byly karty, lásko?“ zeptal se Draco, když Theo vyskočil z pohovky i s dítětem v náručí.

„Drsné,“ řekla Hermiona s povzdechem. Nohy ji bolely, i přes polštářové kouzlo, a už se nemohla dočkat, až se převlékne do domácího. „Dozvěděla jsem se o třech aférách, dvou nelegálních obchodech a o svých podprůměrných bridžových schopnostech. Narcissa mi prý pošle skřítky ze zámečku, aby mě trénovali.“

„To zní vážně drsně,“ uznal Draco, viditelně pobavený.

Theo obešel pohovku, zaprděl mu pusou na tvář a rozesmátého Scorpia posadil Hermioně do klína.

Hermiona okamžitě zapomněla na bolavé nohy, krajky i své nešťastné bridžové dovednosti. Usmála se na své šťastné dítě, teplé a pevné v náručí, a zvedla ho, aby mu mohla políbit tvář.

 

× × ×

 

Draco, Narcissa i skřítci zešíleli při představě Scorpiových prvního Vánoc. Sídlo vypadalo, jako by vyzvracelo praporky a girlandy po celé fasádě. Nad každými dveřmi, kterými Hermiona prošla, viselo jmelí, v každé místnosti stály shluky svíček obklopené cesmínou, břečťanem, šípky, růžemi a jablky. Každý den se pod vánočním stromem objevovaly nové dárky, polovina označená „Pro: Scorpia, Od: Tatínka“ a druhá „Pro: Maminku, Od: Scorpia“. Když Hermiona jednou prohodila: „Není to trochu moc?“, Draco se tvářil tak dotčeně, že od té doby raději držela jazyk za zuby, kromě případů, kdy souhlasila, že ano, Scorpius očividně miluje Vánoce.

Teď bylo brzy odpoledne na Štědrý den a Hermiona kojila Scorpia, zatímco Draco vedle ní spal, s nohou přitisknutou k její. Na pravé ruce měla pořád obrovský diamantový prsten, který prý pro ni Scorpius sám vybral u klenotníka. Až ho dokojí, všichni si zdřímnou, a pak půjdou s Narcissou obdivovat Nevillovy zahrady a povečeřet s Nevillem, Pansy, Theem, Charliem a holčičkami.

Dva dny předtím byli na Grimmauldově náměstí, kde se Draco a Ginny váleli na koberci v salonu se Scorpiem a Albem a hádali se, zatímco James se držel Ginny, a Hermiona vypila půl lahve piva, když následovala Harryho dolů do sklepní kuchyně. Nebyl to rozhovor, který by chtěla vést před dětmi.

„Už je všechno v pořádku?“ zeptala se ho tehdy. Draco jí přesně neřekl, co Harry s tím temným kouzelníkem udělal. Jako by nechtěl, aby ho Hermiona takhle viděla.

„Je,“ odpověděl Harry. „Neville měl Malfoyovo veritasérum –“

Hermiona si povzdechla při vzpomínce na ten zásah – Harry tehdy jako bystrozor, vyslaný na planou stopu. Zdálo se to tak dávno.

Harry se zasmál, ale smích mu zhořkl. „Zjistili jsme, co jsme potřebovali. S Nevillem jsme poslední měsíce jen uklízeli zbytky. Myslím, že už máme klid. A ehm – dlužím Malfoyovi a Nottovi, že ho přivedli.“

Hermiona zavrtěla hlavou. „To nemusíš –“

„To samé mi řekl i Malfoy –“

„Chci, aby to bylo za námi. To je jediné, co chce i Draco.“

„Nott –“

„Se nejspíš výborně bavil.“

„Ach můj Merline,“ vyprskl Harry smíchem. „Nikdy předtím se mnou nikdo tak agresivně neflirtoval cestou na výslech.“

Teď se Hermiona podívala dolů na Scorpia, který na ni hleděl, a usmála se. Nezeptala se Harryho, co tomu kouzelníkovi udělal. Už teď chápala, co by sama udělala komukoli, kdo by ohrozil její rodinu.

 

× × ×

 

2007

 

Scorpiovo první slovo nebylo zrzek. Bylo to „kocour“.

 

× × ×

 

Draco dřepěl, jednou rukou jistil kymácejícího se Scorpia a v druhé držel mastnou kostičku nakrájené šunky. „Dej té bestii pamlsek,“ pobídl ho.

Scorpius se zamračil, soustředěně zvedal šunku z otcovy dlaně. Jeho malé prstíky opatrně uchopily kostičku.

A pak zavřeštěl a hodil ji Křivonožkovi do obličeje. Démon s plochým čumákem ji okamžitě popadl z koberce a Scorpius se rozesmál a začal tleskat.

„Skvěle,“ poznamenal Draco.

Podal mu další kousek a Scorpius si ho znovu opatrně vzal.

„Opatrně,“ řekl Draco a položil mu ruku na teplá záda, prstem přejel po drobné lopatce. „Opatrně.“

Scorpius natáhl ruku a ta bestie si maso z jeho prstů překvapivě jemně, jen zuby, vzala.

„Hodný kluk,“ řekl Draco, přitáhl si syna k sobě a políbil ho na tvář. Scorpius se rozesmál a smál se dál a dál.

 

× × ×

 

„Včera mě přepadli už potřetí za tenhle podzim –“

Hermiona trhla hlavou. „To je hrozné,“ řekla. „Bydlíte snad v nebezpečné čtvrti?“

„Co prosím?“ vyštěkl Rake. Seděl v křesle pro hosty v její kanceláři, obličej stažený rozhořčením. „Rozhodně nebydlím. Myslím, že důvod bude jiný –“

„Byl jste snad vyzývavě oblečený?“

Rakeovi spadla čelist.

„Co jste měl na sobě? Jste známý tím, že nosíte u sebe větší obnos zlata?“

„Ne a ne,“ procedil Rake skrz zuby. „K přepadením došlo pokaždé poté, co jsem hlasoval proti některému z vašich návrhů –“

„To je zvláštní domněnka,“ řekla Hermiona. „Naznačujete, že vás přepadám já?“

„Ne –“

„Ani jsem nevěděla, že máte ve zvyku hlasovat proti mým návrhům. Třikrát – to je mi ale škoda.“

Zamračil se na ni kysele. „A pokaždé mě přepadl jiný mladík a okradl mě.“

„A myslíte si, co? Že ty mladíky zaměstnávám? Jako takový malý… gang?“ Hermiona se rozesmála. „Myslíte, že pro ně mám někde internát?“ Usmála se.

Rake semkl rty. „Samozřejmě že ne –“

„Zní to celé dost pohádkově,“ řekla Hermiona. „Nevím, jak bych vám mohla pomoct. Možná byste mohl začít hlasovat pro mé návrhy a uvidíme, jestli se něco změní.“

Rake uraženě opustil její kancelář a Hermiona jen zavrtěla hlavou nad Dracovými malichernými psychologickými hříčkami. Malicherné, ale – ano, dobře – uspokojivě malicherné. Po návratu z mateřské se vrátila do práce s vervou – znovu zasypávala Starostolec návrhy zákonů, proti nimž mohl Rake hlasovat – a Draco taky.

 

× × ×

 

Letos pořádali řádnou vánoční oslavu – ještě ne ten velkolepý ples, po kterém Narcissa toužila, ale její dámy z bridžového klubu se dostavily v plné síle, stejně jako přátelé a kolegové jeho ženy. A jak Draco kdysi slíbil, počet Weasleyů nebyl nijak omezen.

Stál vedle ní, vítal hosty, syna v jedné z paží. Měla na sobě šaty v nebelvírské červeni – vybral jí je on. Vlasy rozpuštěné, divoké – trval na tom. Panovačný, majetnický, nesnesitelný blbec – a bylo mu to fuk. Líbilo se mu, jak vypadá. Na prstu měla Malfoyovský pečetní prsten – nesundávala ho – a k tomu diamant, který jí koupil loni a u kterého předstírala, že je příliš velký. Usmívala se a zářila – byla nejkrásnější ženou v místnosti.

Draco měl co dělat, aby volnou rukou nesjížděl k jejímu zadku. Nechtělo se mu posílat Scorpia spát, i když chlapec už začínal být protivný. Předváděl se a vůbec se za to nestyděl.

Naklonil se k ní blíž a políbil ji. Měla na rtech Pansyinu polopermanentní rtěnku – mohl ji líbat, jak se mu zachtělo.

„Řekni, že mě miluješ,“ zamumlal, ústa těsně u jejích. Bylo mu jedno, kolik hostů je pozoruje, jak zanedbávají hosty a věnují se jen jeden druhému. Chtěl, aby to viděli všichni.

„Miluju tě.“ Usmála se na něj. Říkala to pokaždé.

„Já tebe taky,“ odpověděl Draco.

 

× × ×

 

2008

 

„Kdo je můj statečný chlapeček?“ zeptal se Lucius, nakloněný nad vrtícím se blond batoletem na klíně.

Jeho žena nesnášela, že nosil dítě do Azkabanu. (Podivně zamumlala, že si ho pak možná bude myslet, že tetování z Azkabanu je rodové znamení Malfoyů, což Draco považoval za podpásovku.) Ale její ideály jí nedovolily chlapci upřít šanci poznat dědečka.

Alespoň do chvíle, než Lucius přestane být hodný. V té studené cele Draca hřálo u srdce, že hrozba odebrání výsady vídat Scorpia dává jeho ženě nad Luciem úplnou kontrolu.

Draco se usmíval a sledoval otce, jak lechtá osmnáctiměsíčního kluka, kterého oblékl do zmijozelské zeleně na návštěvu. Chlapec se smíchem vykřikoval a oslovoval Luciuse tati.

„Mám pro tebe překvapení,“ řekl.

Otec zvedl oči, jedno obočí vztyčené. „Zabil jsi dalšího z mých starých přátel.“

Draco se uchechtl. „Ne, už nám došla zásoba. Žiju teď klidný život.“

„To je zjevné,“ odsekl Lucius a dětskému smíchu odpověděl šklebem.

Draco je pozoroval ještě minutu.

Potom vytáhl fotografii z vnitřní kapsy u prsou a strčil ji přes stůl.

Otec zaostřil, potřásl hlavou – potřeboval brýle – a sáhl po ní, mračil se. Přiblížil si ji k obličeji a přitom instinktivně pevněji přitiskl Scorpia, protože měl rozdělenou pozornost. Zamžikal – a pak sebou trhl a jeho oči se upřely na Draca.

„Druhé?“ hlas staršího muže zadrhl.

Draco rychle přikývl, vlastní oči zvlhly. Zhluboka polkl a mrkl. „Holka,“ řekl. „Je ve třetím měsíci.“

Luciusův obličej se rozjasnil divokým úsměvem – Draco si nepamatoval, kdy naposledy viděl u otce opravdový úsměv – a hned pak stál, sevřel Draca do pevného objetí, Scorpia mezi nimi – a Draco se rozplakal.

„Už jsme dlouho neměli druhé –“

„Vím,“ řekl Draco. Otec mu položil ruku kolem ramen a třásl jím, jako by mu právě vyhrál světový pohár. Draco se snažil zastavit pláč a být otcovým statečným chlapcem. Chtěl to tak moc – chtěl, aby to bylo skutečné. Jeho žena ho milovala. Měl dokonalého chlapečka. Bude mít dokonalou holčičku. Když ho tu svázali na studeném mokrém kamenné podlaze a potetovali mu krk, myslel si, že za rok bude v cele mrtvý.

Otcova dlaň mu sevřela zátylek. Políbil Draca na spánek. „Dobrá práce, chlapče. Dobrá práce.“

Draco se začal smát, protože mu srdce tak neskutečně bušilo. Směšné – nic víc než pomilování ženy, a přesto na to byl hrdý. Otec na něj byl hrdý, a pýcha se do něj vlévala jako teplo černé magie. Potěšil ji natolik, že si ho nechala a nechala i jejich děti. Nemusela to dělat.

Lucius nafoukl hruď a Draco věděl, že si za to teď přisadí: „To je důvod, proč jsme ten sňatek chtěli! Oživili jste rod Malfoyů. Ta mudlovská krev –“

„Řekni si ten předsudečný nesmysl, co máš na jazyku, a dostaň to ze sebe,“ řekl Draco a snažil se udržet vyrovnaný výraz.

Lucius se zatvářil dotčeně. „Není přece urážlivé říct, že mudlové jsou plodnější!“

Draco zvedl obočí, zatímco Lucius směrem k rozesmátému batolatě opakoval: „Není!“ Věděl, že rodiče nikdy své staré myšlení zcela neopustí. Byl si jistý, že očekávají, že Scorp se ožení s čistokrevnou čarodějkou.

Draco už si – bez zvláštního důvodu – sepsal seznam dětí ze společnosti v Scorpiově věku. Jeho syn se ožení z lásky – samozřejmě – ale Draco by velmi preferoval, kdyby ho to přivedlo k jedné z Parkbottomových dcer. Ty holky budou nemilosrdné. S jeho štěstím by se Scorp zamiloval do mladšího Potterova kluka. (Draco praštil Thea, když mu to semínko zasadit do hlavy.) Ale když se stane cokoli, fajn. Scorp se může zamilovat, do koho chce. Hlavně ať to není Ronovy dcery. V tom případě byl Draco připraven zničit životy.

 

× × ×

 

V květnu se konal ceremoniál k desátému výročí bitvy o Bradavice. Přehlídka na efekt, řekl by tomu Draco, kdyby se nehlídal tak pečlivě. Jen vydal tlumený, ironický souhlas, když si Hermiona stěžovala, že má většinu programu sedět na pódiu, na očích všem, aniž by měla cokoliv dělat. Věděla, že se děsí všech retrospektiv. V tisku se zase objeví fotografie, jak stojí vedle ní, drží Scorpiuse, a hned vedle snímky Draca v kleci v sedmnácti letech, vyhublého, s pohrdavým výrazem, navždy v tom zacykleném obraze, ještě bez tetování na krku.

Byl to dlouhý, nepohodlný, citově vyčerpávající den. Pětileté výročí skončilo v Prasinkách, když se všichni opili a uvolnili napětí. Teď byly Hermiona, Ginny i Susan v pokročilém stadiu těhotenství. (Ach, ta ironie.) Muži byli napjatí. Děti nevrlé. Hermiona měla pocit, že kdokoli v jejím okolí – od třiadvacetiměsíčního dítěte výš – jen vteřinu od toho, aby se rozesmál, rozplakal, nebo svalil na zem, pokud se na něj někdo špatně podívá.

Hermiona dokonce přistihla Draca, jak vrhá po Seamusovi naprosto vražedný pohled, než se obrátil k Albusovi, který seděl s Ginny v publiku, přičemž Ginny dělala živý štít mezi ním a Susan. Hermiona sledovala trojici v první řadě – Molly a James okamžitě opustili svá místa a vrhli se ke svým matkám, Draco vyčaroval pro Molly sedmikrásky a nechal Albuse, aby mu vylezl na koleno, zatímco držel Scorpia. Theo seděl po Dracově druhé straně a vypadal, že zoufale potřebuje zachránit, když se po něm plazila Posey a tahala ho za ucho. Hermiona věděla, že se mu nechtělo přijít, ale Neville byl na pódiu spolu s Hermionou, Harrym a Ronem, a Pansy ho přinutila postarat se o dcery. Teď se Albus i Scorp rozplakali a Draco se náhle zvedl a vyrazil z Velké síně v černém tří­dílném obleku, s kvílejícím batoletem v každé ruce.

Vrátil se – s tváří napjatou, ale s chlapci, kteří už byli jen zarudlí a uklidnění – právě ve chvíli, kdy Hermiona vystoupila k řečnickému pultu a oznámila vznik nadačního fondu Hermiony Grangerové pro profesorské místo předmětu studia mudlů, financovaného z Malfoyovského zlata.

 

× × ×

 

Plameny zazářily zeleně a Draco vzhlédl. Z krbu právě vystoupil Theo, v náručí držel malou holčičku, tvář měl podivně prázdnou. Dítě mělo dlouhé vlnité hnědé vlasy a velké oči s hustými řasami – teď se rozhlížela kolem a nesměle se usmívala.

„To je košička!“ vykřikla a ukázala prstem.

Draco vstal, obešel stůl a sledoval, jak se Theo přikrčí, aby ji opatrně postavil na zem – měla na sobě průsvitné stříbrné šatičky a růžové střevíčky – a pak už se rozběhla k Křivonožkovi na pohovce, zatímco Draco jen stál, ruce v bok.

„Theo,“ řekl pomalu. „Čí dítě jsi unesl?“

Theo ji pozoroval se založenýma rukama, jednu měl položenou přes ústa. Pak pohlédl na Draca. „Kámo.“

Draco sledoval, jak holčička hladí oranžovou kouli chlupů, připravený Křivonožku odtáhnout, kdyby začal kousat. Byla zhruba ve věku Pansyiných dcer, ale tohle nebyla ani Posey, ani Prim. Podíval se znovu na Thea.

Theo sáhl do kapsy a vytáhl složený kus pergamenu. Podal ho Dracovi. „Kámo, v tom vzkazu stojí, že je moje.“

„Merline, Theo –“ Draco přistoupil blíž a vzal si papír.

„Kde je Scorpius?“

„Dopoledne je u Narcissy,“ odpověděl Draco roztržitě, zatímco rozkládal pergamen. „Lenka?“

Theo pomalu přikývl. „Pamatuješ ten ministerský ples… když ses ty a Grangerová právě vzali –“

Draco pozvedl obočí. „Když ty a Charlie a Lenka…“ Podíval se na malou holčičku. Pak zpátky na Thea.

„Postupoval jsem přesně podle instrukcí!“ hájil se Theo.

„A ona ti na Pansyině svatbě neřekla ani slovo?“

Theo zavrtěl hlavou.

Draco přejížděl očima po dopise. „Milý Theodore… jak se máš… nebylo to pěkné jaro… Rolf a já jsme se vrátili z Kanady… vydáváme se na několik let trvající výzkumnou cestu… bylo krásné ji mít u sebe, ale je čas, abys převzal péči o svou dceru… potřebuješ ji víc než já.“ Zvedl oči k Theovi, obočí stažené.

Theo jen bezmocně pokrčil rameny.

Draco pokračoval ve čtení. „Jsou jí čtyři –“

„Já mám čtyři!“ vykřikla holčička a ukázala čtyři prsty.

„Správně, zlatíčko. Moc dobře,“ pochválil ji Draco. „Narodila se dvaadvacátého dubna. Oblíbená barva: modrofialová. Má ráda knihy a zvířata a má nadání pro věštění – no samozřejmě, jak jinak. Tady máme budoucí Havraspárku. A jmenuje se – no, Scamanderovi jsou zjevně volnomyšlenkářští.“ Zvedl oči k Theovi. „Theodora Láskorádová Nottová.“

„Teddie!“ vykřikla dívka.

„Tak tedy Teddie.“ Draco si dřepl, odložil dopis na nízký stolek. „Teddie, zlatíčko, já jsem tvůj strýček Draco. Můžu tě zvednout? Půjdeš si sednout se mnou na pohovku?“

Dívka to chvíli zvažovala, pak přikývla. Draco se usmál, zvedl ji a usadil si ji na klín. Křivonožka jí šťouchl do nohy čumákem, ona se zasmála a natáhla se k tomu zrzavému démonovi.

Draco jí upravil sukni a vzhlédl k Theovi, který stál s rukou znovu přitisknutou k ústům. „Gratuluju, Theo. Rod Nottů se dožil další generace. Splnil jsi svou povinnost.“

Theovi spadla brada a rozhodil ruce. „Povinnost?! Já ji přece musím vychovat!“

Oheň v krbu znovu zazářil zeleně a z něj vystoupila Pansy, uhlazující si sukni (Chanel). „Jen hodinu zatraceného klidu a ticha,“ zamumlala. Zvedla oči. „Draco, čí dítě jsi ukradl?“

„Nottovo!“ odpověděl s širokým úsměvem.

 

× × ×

 

Theo seděl na Charlieho prosezelé pohovce, když se otevřely dveře od chaty a Charlie vešel dovnitř v pracovním oblečení. Slunce už zapadlo – musel být s draky dál než obvykle.

Charlie pozvedl obočí – Theo tu dneska být neměl. Pak ho ale svěsil a přišel až k němu, zkoumavě si ho prohlížel. Dívka spala Theovi na klíně, opřená o něj. Byla teplá a zmožená pláčem – oba předtím plakali. Theo měl pocit, že ho tíží mnohem víc než jen její drobné tělíčko, jako by se už nikdy nemohl zvednout z polštářů, do kterých se zabořil.

Podíval se na Charlieho. „Mám dceru.“

Charlieho výraz se ani nepohnul. „A do domu si pustil kozu.“

„V tu chvíli to přišlo jako dobrý nápad,“ řekl Theo. Kůzle z ohrady spalo taky na pohovce. Theo už opravil většinu škod, které napáchalo.

„Jak se tvoje dcera jmenuje?“ zeptal se Charlie.

„Theodora Láskorádová Nottová,“ odpověděl Theo. „Byl jsi u toho, když byla počata.“

„Takže máme dceru,“ řekl Charlie.

„Ano,“ přikývl Theo a znovu se mu spustily slzy.

„Zlato,“ řekl Charlie, „jedl někdo z vás vůbec něco?“

„Za kozu mluvit nemůžu,“ odvětil Theo, „ale my ostatní ne.“

Charlie se k němu sklonil a políbil ho na ústa. Pak opatrně zvedl spící dívku, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Dítě se pohnulo a objalo ho kolem krku, zatímco on jí položil ruku na drobná záda. „Odveď tu kozu zpátky,“ řekl klidně. „Uděláme večeři.“

Theo se zhluboka nadechl, vstal a hřbetem ruky si setřel slzy z tváří.

Charlie naklonil hlavu a čekal, dokud ho Theo nepolíbil. „Hele,“ řekl Charlie, „tohle je dobrá věc.“

„To říkal i Draco,“ řekl Theo. „Ale… já jsem já.“

„Přesně tak,“ odpověděl Charlie. „Ty jsi ty. Ne tvůj otec.“

Theo se znovu nadechl a podíval se na Charlieho tvář, pro jednou vážnou.

„Jo?“ zeptal se tiše.

„Jo,“ přikývl Charlie.

 

× × ×

 

Byli v Parkbottomu a den byl nádherný. Pansy strávila dopoledne probíráním nových návrhů etiket na lahvičky a úpravami textů pro svou kosmetickou značku, a teď se sklenkou vína v ruce procházela zahradami, dokud nedošla k Nevillovi, který seděl na lavičce a pročítal korespondenci.

Opodál, v živém labyrintu, se Posey a Prim horlivě věnovaly sesterským sporům.

„Přestaňte křičet!“ zakřičela Pansy. „Strýček Theo a strýček Charlie tu budou co nevidět s Teddie a všichni si to hezky užijeme!“

Neville se uchechtl a zastrčil BlackBerry do kapsy. Pak natáhl ruku a stáhl si Pansy k sobě na klín.

Natáhla ruku se sklenkou, aby ji nevylila, a opřela se o něj, ruku kolem jeho krku, jeho dlaň na jejím stehně. „Ahoj,“ řekla a políbila ho. Voněl po hlíně a čaji.

„Ahoj,“ odpověděl tiše, ústa jen kousek od jejích. Pak se trochu odtáhl. „Rozhodl jsem se,“ řekl, jeho oči se pohybovaly po její tváři.

„A k čemu ses rozhodl?“ naklonila hlavu a zkoumala ho. U Merlina, jak jen mu to slušelo.

„Ukončím ten vedlejší projekt,“ řekl tiše. Oči z ní nespustil.

„To je dobře, Neve,“ řekla. „Udělals dost.“

Přikývl. Pak si povzdechl a vzal jí sklenku z ruky. Naklonila se k němu, když se napil.

„Máš právo jít dál,“ řekla mu.

 

× × ×

 

Theo pil Charlieho vaječný koňak s rumem (odporný), měl na sobě letošní modrý svetr s velkým T (příšerný) a na Štědrý den u Doupěte hrál Bavorského řachavého Petra s Ronem, Georgem a Ginny, zatímco Charlie seděl na pohovce a Teddie se mu rozvalovala na klíně ve vlastním modrém svetru s T. Opírala se o něj, listovala novou knihou a pohupovala nohou, zatímco se Charlie se spolu s Harrym smál Billově vyprávění o obzvlášť zákeřné egyptské kletbě.

Theo před obědem zaslechl Charlieho v kuchyni s jeho matkou, Charlie stál s Teddie na boku, zatímco mu Molly tiše říkala: „A co se stane, až se její matka vrátí?“

Charlie pokrčil rameny, naprosto klidný. „Předpokládám, že nás navštíví.“

Draco zuřil, když se ho Theo zeptal, jestli si myslí, že si Lenka zase Teddie odnese. „Pozdě!“ vyštěkl. „Je tvoje.“ Ale to byl prostě Draco. Theo tomu rozuměl. Jen vážně doufal, že to tak zůstane.

Zpráva se mezi Nottovými skřítky rozšířila jako ďábelský oheň: nový dědic rodu Nottů! Následoval hlasitý pláč a spousta zpívání, skřítci vyhnali bubáky, vyvětrali chodby a konečně dokončili opravu sídla. (Jedno křídlo bylo stále strašidelné, ale co se dalo dělat.) Theo pak s Charliem a Teddie prozkoumával tohle nově neznámé místo a většinu nocí, když nebyli v chatě, usínal v modrofialovém pokoji Tedy. Dřív měl pocit, že je ve svém domě po otci sám. Teď měl pocit, že tam spolu bydlí on a Teddie.

Teddie najednou zvedla hlavu a Charlie se k ní naklonil. „Copak, zlatíčko?“

„Všichni budou křičet,“ řekla.

A pak všechny Theovy karty před ním explodovaly – a všichni začali křičet.

 

× × ×

 

2009

 

Hermiona našla Draca a Thea ve skleníku, kam proudilo sluneční světlo skrze prosklené stěny. Teddie seděla mezi nimi na ratanové pohovce.

„Mmm… Mořská hvězdice.“

„Mořská hvězdice v pátém,“ řekl Draco a dělal si poznámku do sázek na dostihy. „Skvělé, zlatíčko.“

„Draco!“

Otočil hlavu, právě když obešla palmu, s vrtící se Rosie v náručí.

„Přestaň nutit Teddie, aby ti vybírala koně!“

„Ale je příšerná ve famfrpálových tipech.“

„Strýčku Dráčku –“

„Nottovi nejsou sportovci,“ poznamenal Theo, když se vrhl z pohovky, aby vytáhl Scorpa z květináče s monsterou.

„Promiň, zlatíčko, ale má pravdu,“ řekl Draco a podíval se dolů na Teddie s pozdviženým obočím. Pak se obrátil zpět k Hermioně – obočí stále zvednuté. „Výhry dělíme šedesát na čtyřicet.“

Theo mezitím vykouzlil žábu pro Scorpa. Skleník byl plný žab. Hermiona slyšela kvákání z kapradí. Kocour Křivonožka se zjevně hrbil nad vnitřnostmi.

Hermiona se rozhodla, že tohle teď není její problém. „Musím do práce. Je rozruch kolem Ruska –“

Draco podal Teddie své dostihové formuláře a natáhl se, aby si od ní převzal Rosie. „Nic neříkej, lásko. Máme tady všechno pod kontrolou.“

Theo vykouzlil další žábu. „Ach, ach – nelízej to, Scorpe! Vyplivni to! Vyplivni!“

„Vidím,“ řekla Hermiona. „Není to jedovaté?“

„Žáby přenášejí salmonelu!“ oznámila Teddie.

„Pip!“ zařval Theo.

Pip se objevila, rozevřela Scorpovi pusu. Draco ani nemrkl, když ho Rosie kopla do břicha. „Jen jdi, drahá. Máme to tu pevně v rukou.“ Usmál se na ni.

„Och, on ji spolkl,“ řekl Theo.

„Jsou tu dvě zodpovědné dospělé osoby,“ poznamenal Draco, „a Theo.“

Křivonožka začal zvracet žabí vnitřnosti.

Pip lusknutím prstů zařídila, že Scorp vykašlal žábu.

„Dobrý Godriku,“ zamumlala Hermiona. Naklonila se, políbila Draca na rty, a zamířila ke dveřím dřív, než by toho viděla ještě víc.

 

× × ×

 

Hermiona se opřela v křesle pro hosty, nohu přes nohu, a pozorovala Forda sedícího za psacím stolem. Neměla zkřížené ruce ani si nehrála s manžetou rukávu. Udržela hlas klidný. „Jen mě překvapuje, pane Forde, že se stavíte na stranu omezení reprodukčních práv čarodějek, když jste sám osobně trval na ukončení těhotenství ve třech různých případech. Zdá se, že chcete, aby ten lektvar byl dostupný pro vaše partnerky.“

Ford několikrát otevřel a zavřel ústa a vydechl nosem. Vypadal podrážděně.

Hermiona pozvedla obočí. „Možná nás nemůžete předvolat, abychom svědčily u vašich slyšení, ale my mezi sebou mluvíme.“

Ford sevřel rty, už zjevně rozčilený. „Ty případy byly soukromé záležitosti –“

„Přesně tak,“ vyštěkla Hermiona. „A lektvary, které si čarodějka vaří v soukromí svého domova, mají zůstat soukromou záležitostí. Pokud se do toho chce zapojit Starostolec, pak v příštích týdnech proměním spoustu soukromých záležitostí ve velmi veřejné.“

Ford se na ni podíval s kyselým výrazem a Hermiona uvolnila obličej, až působil zatvrzele a vzdorovitě. Bylo fascinující, kolik svalů musela po celý den používat jen k tomu, aby působila příjemně a pozorně. Když chtěla vypadat nepřívětivě, stačilo se prostě uvolnit.

Ford nakonec stáhl koutky úst. Hermiona mlčela a čekala. Nakonec řekl: „Stáhnu svou podporu tomuto návrhu.“

Hodný kluk, pomyslela si Hermiona. Ale tahle slova měla vyhrazená jen pro Draca a Scorpia.

Po druhé mateřské dovolené se Hermiona vrátila do práce a připravila se na dlouhý pochod. Procházela Dracovy zprávy, četla Eustaciiny zpravodaje, udržovala vztahy s Narcissou a dámami z karetního klubu, přikyvovala Dracovým špehům, když se s nimi potkala na chodbě. Ale i se všemi informacemi, které dokázala získat, s machinacemi a zákulisními dohodami, politika nebyla hra, kterou by bylo možné vyhrát jedním velkým zákonem, vydíráním správné osoby nebo klíčovým projevem. Stejně jako Draco nemohl jediným střetem porazit ideu nadřazenosti krve navždy. Jeden střet už proběhl – bitva o Bradavice – a přesto tu pořád byli. Pána zla zabít šlo. Myšlenku mnohem hůř. Ukázalo se, že i když byla změna dramatická, byla postupná.

Návrh ohledně vlkodlačího lektvaru znamenal zlom v Hermionině kariéře. Svatba Parkbottomových znamenala zlom v jejím manželství. Dracovo dopadení dalšího samozvaného Voldemorta znamenalo zlom v potlačení hnutí čisté krve. A s každým tím zlomem se svět dál otáčel a práce přibývalo.

Hermiona tenhle návrh omezující svobodu čarodějek porazí, bude dál bojovat za práva bytostí, vytrhá zákony zakořeněné v čistokrevné nadřazenosti a bude postupovat výš, dokud nezíská nejvyšší místo. A pak ta skutečná práce teprve začne.

 

× × ×

 

2010

 

Hermiona se ohlédla přes rameno, právě když Harry něco říkal Dracovi, a čekala na jeho reakci – a pak Draco vyprskl smíchy, Rosie se ho křečovitě držela, zatímco zaklonil hlavu. Harry měl ten svůj mazaný úsměv a vzápětí se smál taky. Stáli na kraji Nottova hřiště, kolem nich tráva posetá hračkami, vybavením a kozami, které Theo ukradl z rezervace.

Hermiona se vyhýbala pohledu na Ginny, která měla děti na začátečnických košťatech, všechno to byly samozřejmě příliš malé děti a dívky od Parkbottomových příliš divoké, než aby to bylo bezpečné. Její oči přejely po hostinském křídle – teď tichém, protože chlapci už se odstěhovali.

Když se otočila zpět, spatřila bosou Teddie, jak se loudá po terase směrem k Theovi, který seděl naproti Hermioně s šálkem a podšálkem v jedné ruce. Ohlédl se, natáhl paži a přitáhl si ji k sobě. Opřela se o opěrku jeho křesla a on se k ní naklonil.

„Nechceš létat s ostatními?“ zeptala se Hermiona.

Teddie zavrtěla hlavou a znechuceně nakrčila nos.

„Jen s Charliem,“ odpověděl Theo s úsměvem a sledoval její tvář.

„Draci jsou jiní,“ řekla vážně a přikývla.

„Míň náladoví,“ souhlasil Theo.

Přejížděla prsty po opěrce křesla. „Kdy tu bude Charlie?“

„Brzy, zlatíčko.“ Odložil šálek a pohlédl na své zlaté hodinky. Naklonil se k ní blíž, výraz důvěrný. „Za půl hodiny. Přijede strýček Nev, teta Pans a teta Padma, taky strýček George s tetou Angie přivezou Freda a Roxy a strýček Weasley přivede Molly a Huga. A nejspíš bude dort.“

Přikývla a zamyšleně si kousla ret. „Udělá Charlie oheň?“

„Ano.“

„Dobře,“ řekla rozhodně, a Theo se pousmál. „Tatínku…“ protáhla to slovo a zaklonila hlavu.

Naklonil ji napodobivě. „Ano, zlatíčko?“

„Můžu dostat motýlka?“

Theo pozvedl obočí, a pak se bez vstávání natáhl k náprsní kapse. Hermiona ho pozorovala s lehce svraštělým čelem, když vytáhl motýlkový nůž a podal ho dívce.

„Neběhej s ním, když je otevřený,“ řekl, a ona rychle přikývla.

Políbil ji na temeno a ona popadla nůž a odběhla.

Theo se usmíval, když se znovu otočil k Hermioně a zvedl šálek.

„Otcovství ti sluší,“ poznamenala Hermiona suše.

„Taky myslím!“ odpověděl vesele.

 

× × ×

 

2014

 

Hermiona se podívala z okna, ale Draco se Scorpiem byli příliš daleko, než aby je na košťatech viděla.

„Tak dobře, Theodoro. Pusťme se do hubení mšic, ano?“ ozval se z růžových záhonů Narcissin hlas. „Věděla jsi, že tvůj otec za mnou v tomhle věku chodíval do zahrady?“

„Chceš raději vařit lektvary, nebo pomáhat babičce na zahradě?“ zeptala se Hermiona a doufala v lektvary, ale snažila se Rosie nijak neovlivňovat.

„Fuj.“

Na druhou stranu, Rosie se ovlivnit jen tak nedala. Hermionu málem rozesmál ten její ohrnutý ret. Měla po ní hnědé oči a kudrny, ale nebyly to jen platinové vlasy, co z ní dělaly otcovo dítě.

„Chci vařit – slíbila jsi, že budeme vařit.“

„Dobře! Tak si vezmi laboratorní boty. Žádné otevřené špičky –“

„Já vím, žádné otevřené špičky –“

„Já vím, že víš. Co chceš dnes vařit?“

„Mnoholičný lektvar,“ řekla Rosie okamžitě.

„V žádném případě,“ odpověděla Hermiona.

„Něco, co vybuchuje,“ navrhla Rosie.

„Ne,“ řekla Hermiona.

„Něco, po čem otci zezelenají vlasy, když mu to nalejeme do pití,“ řekla Rosie.

Hermiona se pokusila potlačit smích. „Trávíš příliš času s Fredem.“

„Mami!“

„Uvidíme,“ řekla Hermiona s úsměvem a natáhla k ní ruku.

 

× × ×

 

2017

 

Dveře Hermioniny kanceláře se rozlétly dokořán –

„Volám bystrozory!“ vykřikl její asistent –

Draco okamžitě vyčaroval hady z místa, kde předtím stál vedle ní a četl jí přes rameno Věštce, a Cormac McLaggen uskočil zpátky –

„Další bude Crucio, McLaggene,“ zavrčel Draco –

McLaggen zůstal stát. Za ním se ve dveřích postával Barry s vytřeštěnýma očima a semknutými rty. „Máš v mý kanceláři špeha, jo?“

„Nevím, o čem to mluvíš, Cormaku –“

„Kradeš mi hlasy přímo pod rukama? Vždycky o krok napřed –“

„Jestli se ptáš, jestli jsi předvídatelný, Cormaku –“

„Ne, ne –“ Zvedl prst a zamával jím. „Barry!“

„Pane?“ Barryho tvář byla ztrápená.

„Vyhoď všechny, co tu byli najatí za poslední dva roky –“

„Pane –“

„Udělej to. Uvidíme, že jo?“

„To opravdu není nutné, Cormaku –“

„Pět let –“

„Vážně Cormaku –“

„Aha, to se ti nelíbí?“ řekl teď samolibě.

V tu chvíli se ve dveřích objevil Ron, protlačil se kolem Barryho a pohodlně vešel do kanceláře. „Tak co se tu děje?“ zeptal se znuděně.

„Aha, chápu. Stačí trochu odporu a Zlaté děvče hned volá vrchního –“

„Jsem tu kvůli tobě, Cormaku. Jsi strašně důležitý,“ řekl Ron naprosto vážně a přitom ho poplácal po rameni.

McLaggen se narovnal, i když přimhouřil oči.

„Tak pojď a pověz mi o tom,“ řekl Ron. Pohlédl dolů k jejich nohám a pak se znovu setkal s McLaggenovým pohledem. „Ti hadi jsou tvoji?“

 

× × ×

 

Dívky měly tmavé vlasy a už teď rostly do bujné postavy, obě vyšší než Pansy. Posey byla po otci – uměla být tajnůstkářská, intrikovat. Prim byla Pansyina kopie, která nepřestávala mluvit, ani když spala. Praly se jako divoká zvířata – dokud se neobjevil vnější nepřítel. Byly vychované tak, aby chápaly: sestry Parkinson–Longbottomovy drží při sobě a nikdy, nikdy nebonzují.

Teď obě seděly tiše, rovná záda, nohy zkřížené v kotnících, v křeslech pro hosty u McGonagallové. Zdálo se, že Prim dělala líčení oběma – měla těžkou ruku.

„Ahoj, holky,“ řekla Pansy a políbila je každou na tvář. Její vlastní matka by po ní v takové chvíli házela vražedné pohledy, připravená ji seřvat celou cestu domů, ještě než by vůbec zjistila, co provedla. Její otec by nepřišel vůbec.

Teď se Neville usazoval do křesla a Pansy si sedla vedle něj, uhladila si sukni, sepjala ruce v klíně a nasadila výraz pozorného posluchače. Původně chtěla dcery poslat do Krásnohůlek a ustoupila teprve po pořádném množství fňukání a křiku o tom, že chtějí být ve škole s kamarády. Byla připravená je z Bradavic stáhnout v jediném okamžiku, pokud se jí nebude líbit, co uslyší.

McGonagallová si odkašlala. „Pane Longbottome. Paní Parkinson–Longbottomová. Přejdu rovnou k věci. Rozumím tomu tak, že vaše dcery vyrůstaly se Scorpiem Malfoyem a Albusem Potterem –“

Pansy pozvedla obočí. Takže McGonagallová bude dělat, že Neville je jen další otec, ne její milovaný hostující lektor. Typicky Nebelvírské.

„A teď, když se pan Malfoy a pan Potter připojili k nám v Bradavicích, chování vašich dcer vůči nim je značně… vlastnické.“

Pansy měla co dělat, aby neodfrkla. Tím chtěla říct, že se k nim chovají jako ke svým mazlíčkům.

McGonagallová semkla rty. „Možná právě proto došlo k nepříjemné události. Zdá se, že se dívky ohradily proti chování některých starších chlapců z Mrzimoru vůči pánům Malfoyovi a Potterovi. Ti chlapci jsou nyní na ošetřovně.“

Posey a Prim se napřímily, potěšené samy sebou.

„Takže Scorpius a Albus byli šikanováni a moje dcery se těch šikanovaných zastaly,“ řekla Pansy chladně. Neptala se, kde byli dospělí – ti to nikdy neviděli. Tohle bylo mezi Zmijozelem a Mrzimorem. „Měla byste jim přidat body. Bránily mladší členy své koleje, jak mají.“

Pansy zvedla bradu a viděla, jak to dcery napodobily – jeden z těch zvyků, kterých si u sebe všimla teprve tehdy, když je viděla u svých dětí. Stejně jako si uvědomila, jak skutečně lhostejná její vlastní matka byla, až když se sama stala matkou. Dřív to musela brát jako samozřejmost.

McGonagallové se sevřela ústa, když se podívala na Nevilla.

„Nevychovali jsme je k tomu, aby přihlížely,“ řekl klidně.

McGonagallová si povzdechla a přelétla pohledem rodinu Parkinson–Longbottomových. „Nebudu přidělovat body za uřknutí proti jiným dětem.“

Pansy a Neville vyčkávali.

„Ale nebudu je ani odečítat,“ dodala McGonagallová.

Posey a Prim si vyměnily rychlý pohled.

„V tomhle jednom případě.“

Pansy se opřela, prozatím spokojená. Budou další případy. Než se dívky naučí nenechat se chytit. Ale její dcery budou vědět, že v tom nikdy nejsou samy.

 

× × ×

 

Teddie líně vkročila do zimní zahrady a nakonec se usadila na sametové pohovce, kde Theo popíjel čaj a listoval Anarchistickou kuchařkou. Seděla shrbená, nakloněná k němu, dlouhé hubené nohy zastrčené pod sukní. Vlasy měla dlouhé a rozcuchané, pohled přímý.

„Otče,“ protáhla to slovo.

Theo naklonil hlavu jejím směrem a zapomněl na podivné mudlovské recepty. „Ano, miláčku?“

„Když ti něco řeknu, slíbíš, že se nebudeš zlobit?“

„Ano,“ odpověděl Theo s úsměvem.

„No…“

Theo čekal a prostě si ji prohlížel. Strašně mu chyběla, když byla ve škole nebo u matky.

„Jeden kluk ve škole se mě pokusil políbit…“

Theo pozvedl obočí.

„A já ho bodla.“

Theo přikývl, výraz povzbudivý. „A potřebuješ, abych tím tělem nakrmil trnoocasého draka od Charlieho.“

„Ne –“ protáhla zamyšleně. „Bylo to jen povrchové zranění. Nedotkl se mě… moc.“

„Chtěla jsi, aby se tě dotkl?“ zeptal se Theo, s úsměvem klidným a neutrálním.

„Ne –“ protáhla znovu, ale tentokrát rozhodně. „Jenže on neposlouchal.“

Theův úsměv zmizel. „Jak se ten chlapec jmenuje?“

Teddie naklonila hlavu, prstem přejížděla po švu polštáře. „Je ze Zmijozelu. Jeden ze sedmáků –“

„Miláčku,“ řekl Theo tiše, „řekni mi jeho jméno. Charlie a já mu připomeneme, jak se má poslouchat.“

„To je v pořádku?“ zeptala se Teddie.

„Ano,“ odpověděl Theo a posunul se na pohovce, aby ji mohl vzít do náruče. „Strýček Dráček půjde s námi. Víš, že se tě nikdo nesmí dotýkat, pokud to sama nechceš. Ty rozhoduješ, jestli ano, nebo ne.“

Theo tohle v jejím věku nevěděl. Postaral se o to, aby ona to věděla.

Opřela si hlavu o jeho hruď a Theo seděl a držel svou zasněnou, nesentimentální dceru, která měla ráda rostliny, zvířata, knihy, nože a oheň, a pořád se ještě učila, jak být na světě. Kdyby mohl, chodil by za ní všude, jen aby jí kryl záda.

Řekla mu jméno. „A po tomhle už mi dá pokoj?“

„Ano, miláčku,“ řekl Theo. „Po tomhle ti dají pokoj už všichni.“

 

× × ×

 

„Malfoyi.“

„Slečno,“ ozval se a zvedl oči z pohovky v její rozšířené kanceláři, palce připravené nad mobilem. Měl na sobě černý tří­dílný oblek a platinové vlasy sčesané dozadu do dokonalé vlny u čela.

„Máme to jednání výboru,“ řekla Hermiona.

„Zúčastníš se, Malfoyi?“ zeptala se Padma, s papíry přitisknutými k hrudi, když stála u Hermionina stolu.

„Já tu nepracuju, Patilová,“ odsekl Draco pohrdavě a sklopil zrak, aby odeslal e–mail.

„Tak se uvidíme doma,“ řekla Hermiona, právě když vyskočil na nohy a schoval telefon do kapsy.

„Ano, paní zástupkyně ministra,“ pronesl Draco, přistoupil ke stolu a sklonil se, aby ji políbil na tvář. Na cestě ke dveřím kývl na Padmu. „Paní náměstkyně.“

 

× × ×

 

2019

 

Draco Malfoy seděl v první řadě galerie, obklopený svými dětmi a matkou, a sledoval, jak jeho žena poprvé předsedá Starostolci.

Dříve toho dne spolu stáli v její nové kanceláři a sledovali, jak podepisuje přísahu věrnosti kouzelnickému Spojenému království. Podepsala rychle, sebejistě, diamant na její pravé ruce se zaleskl. Pak odložila brk, otočila pečetní prsten na spodní stranu prstu, přitiskla jej k pergamenu, a prsten jí odebral kapku krve. Když zvedla ruku, vedle jejího jména se leskl ve světle Malfoyovský znak. Otočila potřísněný prsten zpět, usušila pergamen kouzlem – inkoust zesvětlal, krev ztmavla – a vzhlédla k němu. Koutky úst se jí zachvěly, když se zdržela úšklebku před kamerami. Draco měl chuť ji tam, právě v tom koutku úst, políbit.

Teď stála a přednášela přísahu – ceremoniál pro diváky a zahraniční delegace. Narcissa, sedící na druhé straně od Rosie, se naklonila k dívce, kývla směrem k Hermioně a řekla: „Jednou to budeš ty, drahoušku.“

Draco viděl, jak se Rosie prudce nadechla, rty sevřené odhodláním. Pohlédla na matku s výrazem, který říkal: Ano, budu.

Pastorek uvolnil své křeslo nové ministryni jako symbolické předání moci a Hermiona začala svůj projev, v němž nastínila vizi svého působení. Reforma, reforma, reforma. Draco to měl celé v hlavě. Pomáhal s úpravami. Tam – to byl jeho slovní obrat. Pauza na potlesk – přesně tak. Draco si mohl v hledišti dovolit úšklebek.

Scorpius se vedle něj pohnul a Draco se na něj ohlédl. Rosie právě zkoumala členy Starostolce s lehce divokým výrazem, přimhouřené oči upřené na každého, kdo nevypadal dostatečně nadšeně z projevu její matky. Scorp však jen tiše hleděl na Hermionu, rty měkké, oči rozzářené. Jeho ruka pořád spočívala v Dracově.

Dracův syn byl samá něha a světlo. Připomínal mu Thea, když jim bylo deset. Někdy se Draco bál, že je Scorp pro svět až příliš laskavý, ale zároveň si přál, aby takový zůstal.

Vedle něj seděl Albus, jejich chodidla se dotýkala. Za nimi zástup zrzavých Potterových, za Dracem byl Theo a Charlie s Teddie, na druhé straně Narcissy rodina Parkbottomových. Patilová, náměstkyně jeho ženy, složila přísahu jako první a seděla mezi dalšími představiteli ministerstva. Čekal je slavnostní oběd a pak děti – uvolněné z vyučování kvůli této historické události – pojedou zpátky do školy vlakem.

Draco se zadíval na svou ženu. Měla na sobě tmavý hábit, vlasy sepnuté. Strávila posledních dvacet let ve službě vládě. Teď z ní vyzařovala uhlazenost. Uměla ovládnout místnost, vyvolat spolupráci, zvážit kompromis. Uměla spočítat hlasy i přijmout ztráty. Naučila se pragmatismu i sebezáchově. Ale když teď mluvila rychleji, důrazněji – blížila se k závěru svého plamenného projevu –, Draco v ní stále viděl tu strašlivě cílevědomou vůli, ten trochu divoký oheň, který v sobě měla, co ji znal. Pořád v ní viděl tu dívku, s níž se poprvé setkal, když mu bylo jedenáct, na cestě do školy vlakem.

 

× × ×

 

Hermionou projela vlna adrenalinu; den byl tak nabitý událostmi, že se cítila zároveň nesmírně živá a trochu oddělená od té jediné skutečnosti, kterou si tolikrát představovala. Tohle byl ten velký okamžik – byla ministryní kouzel – a přesto ho prožívala jako sled úkolů a termínů, držená při zemi běžnými tělesnými potřebami. Potřebovala si upravit sponku ve vlasech, potřebovala polštářové kouzlo, potřebovala se najíst, potřebovala na záchod.

Zbývala už jen poslední událost: slavnostní recepce v ministerském sále. Hermiona původně plánovala vzít si černé šaty. Chtěla vypadat důstojně.

„Ale ne,“ řekla Narcissa, když viděla, které róby zvažuje. „Jsi nejdůležitější člověk v místnosti, drahoušku. Všichni tě budou chtít vidět.“

Hermiona měla na sobě nebelvírsky rudé šaty.

Dlouhé rukávy, živůtek přiléhající k pasu, široká sukně zabírající prostor. Po jejím boku stál Draco, v tom nejjednodušším smokingu, jaký vlastnil – a právě proto byl ještě nápadnější. Nebo možná Hermionin zrak vždycky sklouzl právě k němu – k té štíhlé postavě, ostré čelisti, záři plavých vlasů nad bledě šedýma očima.

Ona a Draco se zastavili ve dveřích do sálu. Byla zavěšená do jeho paže. Na okamžik měla pocit, že stojí vně, dívá se dovnitř. Viděla novináře s pozvednutými fotoaparáty, členy Starostolce, jak se obracejí od svých rozhovorů, aby sledovali její příchod. Každý úředník, zaměstnanec i pomocník ministerstva na ni hleděl. Zástupci cizích vlád i mudlovský premiér si ji měřili pohledem.

Hermiona zaváhala. Od tohoto dne bude ministryní. Od této chvíle se s nimi všemi utká – jedním či druhým způsobem.

Pak se k ní Draco otočil, paží ji přitáhl blíž k sobě a volnou rukou ji objal v pase.

Citrusy. Hřebíček. Teplo jeho tváře. Naklonil se – jeho špičatý nos se dotkl její kůže, rty blízko u jejího ucha.

Zašeptal: „Všichni se tě bojí, miláčku.“

„A právem,“ odpověděla Hermiona.

 

× × ×

 

Úryvek ze zvláštního vydání Denního věštce: HERMIONA GRANGEROVÁ MALFOYOVÁ SLOŽILA PŘÍSAHU JAKO MINISTRYNĚ KOUZEL:

Hermiona Malfoyová (rozená Grangerová) dnes složila přísahu jako ministryně kouzel a vystřídala tak Kingsleyho Pastorka, který byl poprvé jmenován úřadujícím ministrem v roce 1998 a téhož roku převzal funkci oficiálně.

Ministryni doprovázel její manžel, lodní magnát společnosti Malfoy a. s. a potomek Posvátné osmadvacítky Draco Malfoy, a jejich děti Scorpius Hyperion (13) a Ara Rosie (11), kteří pokračují v rodinné tradici jako členové zmijozelské koleje v Bradavické škole čar a kouzel, spolu s její tchyní, filantropkou Narcissou Blackovou Malfoyovou. Lucius Malfoy, tchán ministryně, zůstává v Azkabanu, kde si odpykává doživotní trest. Mezi další významné účastníky patřili vedoucí bystrozor Ronald Weasley a profesor Obrany proti černé magii Harry Potter – členové, spolu s ministryní, Zlatého tria druhé kouzelnické války.

Během uplynulých patnácti let se jméno Grangerová stalo v kouzelnickém světě takřka všudypřítomným – od sítě knihkupectví Grangerová & Malfoy, přes profesorský titul Hermiony Grangerové na katedře mudlovských studií v Bradavicích, až po křídlo Grangerové v Nemocnici sv. Munga a další charitativní projekty, které ministryně založila pod svým dívčím jménem. Zároveň dokázala spojit jméno Malfoy se státními reformami, když jako náměstkyně ministra i v předchozích funkcích na odborech mezinárodní kouzelnické spolupráce a dohledu nad kouzelnými tvory prosazovala ambiciózní legislativní program. (Více o legislativní činnosti paní Malfoyové viz str. A10–A11.)

Od svého sňatku s panem Malfoyem v roce 2003 v rámci krátce platné sňatkové vyhlášky z tzv. Zákona o usmíření, který prosadil tehdejší ministr Pastorek, zaznamenala ministryně strmý vzestup k moci. Pan Malfoy, často považovaný za kontroverzní postavu kouzelnické politiky, nezastává žádnou oficiální politickou funkci a není registrován v žádné z uznaných politických stran od doby, kdy v šestnácti letech přijal Znamení zla. Odsouzen za válečné zločiny spáchané jako Smrtijed během druhé kouzelnické války, strávil dva roky v Azkabanu a další dva
v domácím vězení. Od svého propuštění, přestože se pohybuje v byznysových a čistokrevných kruzích a občas je spatřen ve společnosti ideologů hlásících se k nadřazenosti krve, se pan Malfoy stal neúnavným podporovatelem progresivní politiky své ženy, což u mnohých vyvolává otázky ohledně jeho skutečných politických názorů. Pan Malfoy, který běžně odmítá žádosti o rozhovory a s tiskem komunikuje pouze prostřednictvím tiskových prohlášení, však dosud odmítl své postoje blíže vysvětlit. Ministryně, která nosí pečetní prsten rodu Malfoyů a spolu s tchyní pořádá známé charitativní plesy, se k tomu veřejně vyjadřuje pouze s tím, že byla s panem Malfoyem k sňatku donucena předchozí vládou. Navzdory tomu bývá pan Malfoy často spatřován v její kanceláři a objevuje se po jejím boku na všech oficiálních akcích, včetně každoročního Malfoyovského vánočního plesu.

Ministryně odmítla spekulace, že jejím prvním činem v úřadě bude omilostnění Luciuse Malfoye, a uvedla, že se zdrží hlasování Starostolce o jeho osudu. Zdroje blízké ministryni však naznačují, že by nevetovala zkrácení trestu, pokud by se návrh dostal na její stůl. Již nyní ministryně vyvolala pozdvižení v rámci úřednického aparátu, když přetáhla dlouholeté šéfy kabinetů Eoina Barryho a Jasona Whitbyho z kanceláří Cormaca McLaggena a Justina Finch–Fletchleyho.

 

× × ×

 

Úryvek z článku Hlasu kouzelnického světa: ŠÍLENÝ ČOKL MINISTRYNĚ MALFOYOVÉ:

…zatímco těm, kdo sledují zprávy hlavně kvůli módním stránkám, by se dalo odpustit, že si pana Malfoye pletou s dokonale oblečeným doplňkem ministryně. Ti, kdo se zajímají o méně chutné aspekty politického dění, budou znát šuškandu, která Malfoye pronásleduje už od jeho studií v Bradavicích, od doby, kdy si vytvořil mnohá spojení, jež dodnes tvoří jádro jeho elitního okruhu.

Malfoy, nechvalně známý tím, že byl v sedmnácti odsouzen za válečné zločiny jako nejmladší Smrtijed, který kdy přijal Znamení zla, byl v době, kdy byl v roce 2003 úředně spoután manželstvím s nynější ministryní, mnohými považován za nenapraveného stoupence nadřazenosti krve. Počátkem nového století byl často, byť nepravidelně, vídán ve společnosti dalších známých čistokrevných fanatiků. Ačkoliv se tehdejší hnutí za obnovu čistoty krve nakonec rozpadlo – zčásti i kvůli smrti či zmizení jeho nejhlasitějších zastánců – Malfoy z něj vyšel nezasažen, obklopen podivuhodnou směsicí konzervativních i progresivních spojenců, což vedlo k otázkám, jakou roli v krvavém poválečném období vlastně sehrál.

Jeho nebelvírská manželka ho sice mohla spojit s tehdejšími progresivními osobnostmi jako je bystrozor Harry Potter, současným vedoucím bystrozorů Ronaldem Weasleym či spoluzakladatelem a ředitelem společnosti Parkbottom Nevillem Longbottomem – ale v té době byli Malfoy a bývalá slečna Grangerová veřejně v nepřátelském stavu, poté co byli ke sňatku donuceni vládou ministra Pastorka (více o sporném Zákoně o usmíření na str. B10). Manželé Malfoyovi byli známí svými veřejnými souboji a hádkami; paní Malfoyová se od manželových politických vazeb opakovaně distancovala právě v době, kdy byl obviňován z napadení, zastrašování, držení zakázaných lektvarů za účelem distribuce a dalších činů domácího teroru. A zatímco Potter – na žádost paní Malfoyové – zastává roli kmotra jejich prvorozeného, vztah mezi Malfoyem a Ronaldem Weasleym zůstává veřejně chladnější, navzdory (nebo snad právě kvůli) Weasleyho profesnímu vztahu s paní Malfoyovou po jejich dřívějším milostném poměru.

Zdá se však pravděpodobnější, že Malfoyovy vazby na progresivní kruhy vznikly oklikou: přes dalšího kmotra jeho syna, Theodora Notta. Tajemný dědic rodu Nottů, občasný pracovník Oddělení záhad, byl Malfoyovým blízkým přítelem už od dětství, což vedlo k fámám, že spolu v mládí měli milostný poměr. V době Malfoyova sňatku byl Nott známý jako jeho oddaný kat, muž, který se zjevil na Obrtlé, kdykoli bylo třeba odvést špinavou práci. Z nejasných důvodů byl osvobozen od povinného sňatku podle Zákona o usmíření a v té době byl poprvé spojován s chovatelem draků Charliem Weasleym. Právě tento Weasley mohl prostřednictvím Notta seznámit Malfoye s ostatními bratry Weasleyovými a jejich údajnou činností proti čistokrevnému extremismu.

Zatímco protikrevní postoje rodiny Weasleyových jsou dobře známy, méně známé jsou fámy, že nezávislý odeklínač Bill Weasley a majitel obchodu Kratochvílné kouzelnické kejkle George Weasley se po válce aktivně zapojili do žoldnéřských akcí proti čistokrevným extremistům. Bill Weasley odmítl tyto zvěsti komentovat a potvrdil pouze, že pro Malfoyovo panství vykonával práci v rámci svého tehdejšího zaměstnání u Gringottových. George Weasley zase tvrdí, že je pouze obchodník s žertovnými předměty, přesto byly výbušné výrobky jeho firmy v průběhu let nalezeny na několika ohniskových místech. George, jehož studium na Bradavicích se překrývalo s dobou, kdy tam byli ministryně, Malfoy i Nott, nikdy nepopřel, že někdo z Malfoyova sídla investoval do jeho podniku už od roku 2003 – ačkoli když tato informace unikla v roce 2008, veřejnost předpokládala, že šeky podepisovala paní Malfoyová.

Nelze ovšem hovořit o protikrevních aktivitách té doby, aniž bychom zmínili Longbottoma. Tento na slovo skoupý vinař, kosmetický a lékárenský magnát je znám především svým hrdinstvím z války a sňatkem s Pansy Parkinson–Longbottomovou, spoluzakladatelkou společnosti Parkbottom a bývalou Malfoyovou partnerkou z Bradavic. Navzdory své bezúhonné pověsti musel Longbottom opakovaně popírat tiché spekulace, že po válce financoval a vyzbrojoval nezávislé oddíly složené z bývalých členů Řádu. Na vzácné fotografii ze svatby Longbottomových z roku 2003 je zachycen Malfoy při přípitku, zatímco Nott, Charlie, Bill a George Weasleyovi stojí opodál.

Ačkoli byl Malfoy v té době pro Longbottoma ztělesněním všeho, co nenáviděl, právě tento bezvýznamně působící okamžik mohl být počátkem zvláštní aliance – a dlouho se předpokládalo, že Malfoyovu přítomnost na svatbě jeho bývalé zachránila před masakrem vůdců revivalistů, který se téže noci odehrál v sídle Goylů a který byl ministerstvem zamlčen, než jej odhalili reportéři HKS. Ať už to bylo jakkoli, během následujících let Malfoyovi přátelé z hnutí záhadně umírali, zatímco někteří z nejhlasitějších kritiků jeho ženy náhle odcházeli z politiky nebo prodělali vnitřní obrat. (Říkalo se, že v ministerských kruzích kolovalo varování: kdo zkříží paní Malfoyové cestu, přivolá na sebe pozornost jejího manžela, s nepředvídatelnými následky.) Když se Malfoyovým v roce 2008 narodila dcera, byli jejími kmotry jmenováni právě Longbottomovi.

Právě tehdy, po konci hnutí za obnovu čistoty krve a po návratu paní Malfoyové k plné ministerské práci po druhé mateřské dovolené, začala její kariéra prudce stoupat – zatímco se Malfoy v tisku prezentoval jako oddaný otec, příliš zaměstnaný rodinou na to, aby se pletl do politiky. Dříve se šeptalo, že ministerstvo jí dalo po svatbě do rukou útočného psa a ten měl svého vlastního zuřivého psa v Nottovi. Teď se tisk rozplýval nad fotografiemi Malfoye, Pottera, Longbottoma a různých Weasleyů, jak přijímají své otcovství při dětských oslavách, přátelských famfrpálových zápasech a společných dovolených. I svobodný Nott se tehdy začal objevovat na veřejnosti s dcerou, o níž do té doby nikdo nevěděl.

Tyto idylické obrázky však kazil Malfoyův zvyk brát malé děti na návštěvy do Azkabanu za svým otcem – válečným zločincem. Tento krok si vysloužil ostrou kritiku a vedl ministryni k přísnému odmítání jakýchkoli otázek tisku ohledně jejích dětí. Sama ministryně si udržuje jasný odstup od svého tchána. Kritici dodnes nenašli jediný doklad, že by spolu od dob, kdy mladá Grangerová svědčila u jeho procesu, promluvili. Tato aférka nakonec zanikla pod přívalem ambiciózních reformních návrhů, které upevnily její pověst progresivní političky. Nyní však, s jejím nástupem do nejvyššího úřadu, se opět šíří řeči. Nejrozšířenější teorie tvrdí, že ministryně umožní, aby rod Malfoyů zařídil Luciusovo propuštění z Azkabanu pod podmínkou, že se s Narcissou přestěhují na rodové sídlo ve Francii.

Jedno je ale jisté: komentátoři napříč politickým spektrem očekávají, že vláda ministryně Malfoyové bude aktivní – vláda, která spojí nebelvírské ideály se zmijozelskou mazaností.

 

× × ×

 

„Už se mi stýská po dětech,“ řekl Draco. „Chybí mi ta moje malá zlomyslná bestie.“

„Já vím, drahý, ale Rosie musí chodit do školy. Nemůže zůstat doma a šikanovat nás po zbytek života. Musí si rozšířit působnost.“

Draco neurčitě zabručel. Leželi v posteli v objetí, jeho paže pevně kolem ní, hlava na jejím polštáři. Křivonožka byl stočený na Dracově polštáři, příliš starý na to, aby ho někdo přemísťoval proti jeho vůli.

„A měl bys přestat posílat tolik balíčků,“ řekla Hermiona. „Ztrapníš je –“

„Ne, pomáhám jim navazovat přátelství –“

„Pomáháš Scorpiovi, protože se o sladkosti dělí. Pomáháš Rosie dělat si nepřátele, protože se nedělí.“

Draco odfrkl, ale na pravdu se odpověď nenacházela. Přitáhl si ji blíž, tělo horké a pevné proti jejímu. Pak pronesl: „Scorp je zamilovaný do Albuse, že ano?“

Hermiona se rozesmála. „Myslím, že to ví celý svět, tedy kromě Albuse.“

„Dobře. Rosie bude muset svého manžela donutit, aby si vzal její jméno. Doplním to do její manželské smlouvy –“

„Draco. Je mu třináct. Možná se mu taky líbí děvčata –“

„Ne, Nott to předpověděl,“ řekl Draco. „Bude to Albus.“ Odmlka, pak: „Rosie se může vzít Jamese a budeme muset dělit svátky jen s jednou příšernou rodinou –“

„Opravdu chceš rozšířit naše vazby na Potterovy?“ zeptala se Hermiona pobaveně.

„Proč ne?“ řekl Draco s hranou lhostejností. „Jediné mínus je, že fandí špatnému klubu.“

„Ne, Fred by se k ní hodil víc.“

Draco se zamyslel. „Oba mají rádi výbušniny –“

„Protože jsou to děti,“ řekla Hermiona. „Proč se o tom vůbec bavíme? Žádné sňatky se domlouvat nebudou.“

„Ale nám to přece vyšlo,“ namítl Draco.

„Opravdu?“ zeptala se Hermiona.

„Copak sis nevzpomněla, drahá? Byla to láska na první pohled. Tak tichá a nesmělá, úplně jsem tě omámil –“

„Ano,“ řekla Hermiona. „Přesně tak to bylo.“

Otočila se a on zvedl paži, aby ji nechal. Teď byli tváří v tvář, jeho ruka na jejím boku. Citrus. Hřebíček. Teplo jeho těla.

„Byl jsem na tebe tak něžný,“ řekl Draco zasněně. „Snadno rozčilitelná, ale vždycky připravená říct laskavá slova –“

„Ano, to jsem přesně já,“ řekla Hermiona.

„Vždycky jsi ke mně tak milá –“

„Jak sis zasloužil –“ Usmívala se, rty těsně u jeho.

„Řekni, že mě miluješ,“ zašeptal Draco.

„Miluju tě.“ Políbila ho, ruce na jeho těle, tiskla se k němu. „Jsi celý můj. A nikdy, nikdy se mě nezbavíš. Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy –“

Zašeptal: „I já tebe, paní Malfoyová.“